Morašický trojúhelník - Cena města Litomyšle

12 km dlouhý okruh Litomyšl - Strakov - Janov, na němž se jel v roce 1971 i jeden ze závodů MR, byl vyhodnocen jako divácky nepřitažlivý, vzhledem k velmi problematickému dosahu většiny části trati pro přihlížející. Díky jeho pět kilometrů dlouhém, přímém úseku nebyl moc přitažlivý ani pro samotné závodníky. A dokonale zabezpečit tak dlouhý a členitý okruh tehdejšími prostředky bylo téměř nemožné. Následovala proto roční přestávka ve které pořadatelé objevili podstatně atraktivnější trať, tentokrát na opačné straně, necelých pět kilometrů za městem, mezi obcemi Morašice a Lažany.  První závod se na tomto okruhu odejel v roce 1973. Po startu v Morašicích vedla závodní trať směrem na Litomyšl divácky zajímavou pasáží - zatáčkami ve tvaru esíčka. Po kratší rovince pak vedla k první odbočce. Od této křižovatky až ke druhé u Lažan vedl přes kilometr dlouhý přímý úsek. Pravá odbočka u Lažan byla jedna z několika velmi nebezpečných míst (bez únikového prostoru při nedobrždění). Přes horizont u křížku vedl okruh zpět do Morašic dalším velmi rychlým a nebezpečným úsekem se serií protahováků těsně kolem zdí na poslední křižovatku, která byla už v obci. Na ní vpravo a mezi domy k cíli. Okruh měřil 3 300 metrů, což bylo nezvykle málo, ale zajímavost a přitažlivost oproti minulému okruhu rozhodně stoupla. Závod byl vypsán napoprvé jen pro tři kubatury: 125, 250, 350 ccm. Jezdcům se nový okruh zřejmě líbil a víceméně na jejich návrh se na závěr programu konal závod bez rozdílu kubatur, který se stal kořistí Bohumila Staši. Republikový motocyklový svaz získal v podobě Morašického trojúhelníku velice vhodný okruh, na který brzy našli svou cestu i diváci. První ročník bohužel přinesl také smrtelný, ale v celé historii Ceny Litomyšle jediný natolik vážný úraz. Ivan Gendráč z Úpice tehdy havaroval v atraktivní, ale obtížné pasáži série zatáček pod Morašicemi.

1974 - Zamlouval se i jezdcům, a tak tento ročník se jel už jako jeden z finálových závodů mistrovství ČSR. Startovala zde tím pádem elita silničních jezdců Čech a Moravy. Podnik byl vypsán pro čtyři kubatury, poprvé se v Morašicích představily i motocykly do 50 ccm. 1975 - Morašický trojúhelnik opět o něco povýšil: do tohoto ročníku se z předešlých podniků kvalifikovali opravdu ti nejúspěšnější jezdci a tento finálový závod určil mistry republiky. Ti byli po skončení závodu patřičně dekorováni. Jména mistrů republiky nepřinesla velké překvapení: Bedřich Fendrich, Zbyněk Havrda a dvakrát Bohumil Staša. Celý závod přenášela Československá televize a komentátorem byl nedávno ještě nejúspěšnější náš závodník všech dob František Šťastný. Byl přítomen už na dopoledním tréninku, projel si pomalu trať na vypůjčeném civilním motocyklu. Odpoledne pak ve svém komentáři při přenosu závodu několikrát vzpomněl staré litomyšlské trati a své účasti na ní. Morašický trojúhelník se jel celkem pětkrát. Trať povýšila, co by součást Mistrovství Československa, takže startovali jezdci od Aše až po Košice - obrazně řečeno.

1976 - Ředitel major Oldřich Půhonný zahájil závody slavnostně 13. června. V nejnižší kategorii do 50 ccm, která se stala v Morašicích velmi oblíbenou, kraloval osvědčený reprezentant Bedřich Fendrich ze Znojma na stroji Kreidler. Stopětadvacítky vyhrál poněkud překvapivě karlovarský závodník Sedláček. Napínavý byl závod třídy do 250 ccm, který měl mimořádně silné obsazení. Poprvé zde totiž startoval slovenský jezdec Peter Baláž z Hlohovce, vycházející hvězda na československém motocyklovém nebi a vedle Bohumila Staši největší současná naděje i pro ty nejnáročnější mezinárodní podniky. Baláž odstartoval jako třetí, ale po dalších kolech a strhujícím boji se Stašou si dojel pro vítězný zlatý věnec. Staša byl druhý a Jiří Král třetí. Stejná trojice - Baláž, Staša, Král - a tedy v totožném pořadí, byla odmávnuta též v cíli závěrečného závodu třistapadesátek.

1977 - Jubilejní 20. ročník našich silničních motocyklových závodů po dlouhých devatenácti letech nesl opět punc podniku mezinárodního. Okruh se totiž stal součástí „Poháru míru a přátelství“ a na jeho startu se kromě reprezentantů Československa objevili také jezdci z Maďarska a tehdejších zemí Sovětského svazu a NDR. V tomto roce zde byl také vybudován nepopulární retardér z balíků slámy, který měl zpomalit nájezd do pravé zatáčky u Lažan. Vítězem třídy do 50 ccm byl vloni druhý Sedlák. Na stroji Morbidelli vyhrál třídu 125 Zbyněk Havrda, když pobil dva východoněmecké jezdce Wendlera a Köhlera na renomovaných motocyklech značky MZ. Kubaturu do 250 ccm ovládl zkušený Bohumil Staša, který zajistil stoprocentní úspěšnost domácích jezdců ve všech kategoriích. Zle na něho totiž dotíral maďarský reprezentant Holmár, ale na Stašu nestačil. Skončil druhý a vavřínový věnec si odvezl Jiří Král. Posledním litomyšlským vítězem všech dob se stal v závěrečné třídě do 350 ccm znovu Bohumil Staša. Druhé místo uhájil náš Král, který odolal atakům mladého jezdce Sovětského svazu L. Teesaly.

Psal se 12. červen 1977. Ve čtvrt na pět byli dekorováni naposledy nejúspěšnější jezdci. Počet uskutečněných ročníků silničních závodů motocyklů v Litomyšli se zaokrouhlil na rovných dvacet... V roce 1978 se u nás závod o Pohár míru a přátelství jel na trati v Hradci Královém, o rok později se již ustálil v Jindřichově Hradci. O tom, proč se v Morašicích již dál nejezdilo jsme se toho oficiálně moc nedozvěděli. Můžeme si tak jen domýšlet - nedostatek financí? velmi nebezpečné úseky tratě? tehdejší stav asfaltu? ochromení centra obce po dva dny? atd, atd. Jedno je však jisté - Morašickým trojúhelníkem definitivně skončila éra silničních motocyklových závodů v Litomyšli a okolí ..