Okruh prezidenta Dr. E. Beneše

Historie táborských motocyklových závodů se začala psát brzy po válce. Pořadatelé z Autoklubu Republiky České v Táboře vybrali v roce 1946 okruh o délce 2 950 metrů s převýšením 28 metrů v sousedním Sezimově Ústí a uspořádali na něm tehdy jediný mezinárodní závod u nás. Trasa okruhu vedla v jednom místě i kolem vily tehdejšího prezidenta Dr. E. Beneše. Pořadatelé využili jeho přízně a závod, na kterém byl v prvním ročníku také mezi čestnými hosty na jeho počest pojmenovali. Start byl umístěn na Husově náměstí. Jelo se proti směru hodinových ručiček, takže dolů na most přes Kozský potok a dál až k Mýtu na státní silnici České Budějovice – Tábor. Po kilometr dlouhém, přímém úseku navedla levá zatáčka na následující křižovatce jezdce zpět do Sezimova Ústí ke startu. Technická část tratě v úseku u Mýta byla divácky velmi atraktivní, jezdci zde absolvovali serii zatáček na dlážděném povrchu. Drobná kostka se na tomto okruhu střídala s betonovým a asfaltovým povrchem. Pořadatelé zajistili slušnou zahraniční účast, vynikl především známý anglický jezdec Fergus Anderson na Velocette (budoucí mistr světa), který také před 50 000 diváky zvítězil v nejrychlejším čase dne. Také další rok pořadatelé udrželi laťku vysoko a zajistili i v roce 1947 nejlépe obsazenou startovní listinu na závodech u nás, co se týče zahraničních jezdců. Ve třídě 250 ccm tam jel svůj životní závod pozdější zakladatel Tachlovického autoklubu Jan Horák na Walteru (1909-2003). Vzpomínám na jeho barvité vyprávění o tomto závodě, když mě v roce 1990 ve věku 81 let doprovázel na závody do Mostu: „v závěru jsem tam jel první, ale v posledním kole jsem upadl v jedné zatáčce. Letěl jsem po břiše hlavou napřed a zastavil se o pangejt. Helma to vydržela, ale obličej byl celej od krve. Motal jsem se a nemohl najít motorku. Všechno bolelo, ale pak jsem ji našel, zvedl a ještě jsem dojel druhej ..“ Jan Horák byl celoživotně velkým vyznavačem motocyklů Rudge, jen sbírka motorů této značky byla úctyhodná. Prostorná hala na zahradě postavená speciálně pro uskladnění většiny jeho sbírky motocyklů obsahovala i několik klenotů: kromě svého závodního Waltera také unikátní Jawu na které jezdil Gustav Havel. Za jeho celoživotní zásluhy v motorismu byl oceněn titulem mistra sportu a stal se čestným členem E. Rudge Clubu v Anglii. Po jeho smrti mu obec postavila pomník symbolicky poblíž místa, kde je každoročně start Tachlovického trojúhelníku – jízdy pravidelnosti historických vozidel. Pořádá se na jeho počest dodnes jako memoriál Jana Horáka..

Táborský okruh

Po dvouleté přestávce způsobené konfliktem stávajících organizátorů s novými „poúnorovými funkcionáři“ okruh v Sezimově Ústí znovu ožil v roce 1950, již s novými lidmi, kteří prozatím mezinárodní závody udržely. Účast zahraničních jezdců však klesala. V roce 1951 se čtvrtý ročník závodu jel pod názvem „O husitský palcát“. Schéma závodů se nezměnilo, tedy třídy 250, 350 a 500 ccm a každý závod na 50 kol, což představovalo neuvěřitelných 147 km. Z tohoto pohledu byl úctyhodný výkon Ladislava Štajnera, který startoval ve všech třech závodech. V součtu se sobotními treninky to bylo téměř 600 najetých kilometrů! Po další dvouleté pauze se v roce 1954 odjel v pořadí pátý ročník. Vzhledem k proběhlým politickým změnám se závody tou dobou již pořádaly pod hlavičkou AMK Svazarmu. Ten rok zasáhla do závodu motoristická sekce a nařídila problematické otočení směru jízdy a start na hlavní silnici v přímém úseku Tábor - Mýto. Počet vypsaných kol se zredukoval na 25. Poprvé zde startoval F. Šťastný a poprvé třída 175 ccm. Následující rok se směr jízdy otáčí zpět, tedy doleva, start ale zůstal zachován na hlavní silnici. V této podobě okruhu se  závody jezdily až do roku 1957, v roce 1955 i s třídou automobilů 750 ccm na startu. Oblastních závodů se v Sezimově Ústí stále zúčastňovali všichni naši nejlepší jezdci.

Nová éra táborských závodů se začala psát v roce 1958. Pořadatelé ve snaze o zařazení závodu do mistrovství republiky prodloužili okruh o 1 700 metrů. Stávající úzkou, prašnou silnici v úseku od ulice Dr. E. Beneše vedoucí podél lesa, kolem stadionu až na hlavní silnici u Kovosvitu rozšířili a opatřili novým asfaltovým povrchem. Na stavbě se podílelo několik místních podniků a složek. V prostoru před železniční tratí u Kovosvitu se okruh levou zatáčkou na odbočce napojil na hlavní silnici České Budějovice – Tábor a před zatáčkami „Na Mýtě“ navázal na původní okruh.

Celková délka závodní dráhy vzrostla na 4 600 metrů. Start byl na novém úseku silnice u lesa, poblíž Sportovního stadionu, jehož prostory posloužily jako depo motocyklů. Asfaltový povrch na novém úseku dokončený jen několik dní před závody byl však prašný a pro jezdce nebezpečný. Kromě oblastních závodů motocyklů sólo jely poprvé v Táboře i sajdkáry. O měsíc později se v Táboře jel také poprvé oblastní terénní závod motocyklů nazvaný „O zlatou svíčku PAL“. Ve třídě 350 ccm se ho zúčastnil František Šťastný a podle dobového tisku „statečně zápolil s pro něj nezvyklou tratí“. Závod vyhrál Souček před Klimtem a Hamršmídem. O umístění F. Šťastného zmínka nebyla. O pár let později právě motokros sehrál jistou roli v existenci silničních závodů v Táboře..

V dubnu v roce 1959 se na okruhu v Sezimově Ústí konalo poprvé týdenní soustředění reprezentantů. Od trenéra, bývalého úspěšného závodníka A. Vitvara, jezdci dostávali teoretické i praktické rady, které si denně ověřovali na uzavřeném okruhu. Na závěr soustředění se odjel kontrolní závod, který doplnili jihočeští závodníci. Podruhé se jelo v Táboře v září. Kýžené mistrovství republiky doplnili jezdci z NDR jedoucí mimo klasifikaci. Na startu se však sešlo poměrně málo jezdců, proto byli pořadatelé nuceni sloučit třídy: 125+175 – S. Malina + V. Parus, a třídu 350+500 - P. Slavíček + F. Helikar (jen dva stroje), třídu 250 ccm vyhrál S. Malina a doplňující závod sajdkár dvojice L. Štajner – J. Lukšík.

V roce 1960 se v Táboře jelo pouze v dubnu – stejně jako před rokem tam bylo na týdenní soustředění pozváno dvacet vybraných jezdců. Okruh v Sezimově Ústí patřil tehdy mezi naše nejlepší, ale měl jednu velkou nevýhodu: částečně vedl po hlavní silnici Praha – Č. Budějovice. Při její uzavírce několikrát během týdne, musel být na ní provoz přerušen na několik hodin denně, což bylo pro pořadatele dál neudržitelné. Bylo jasné, že pro soustředění je třeba v dalším roce nalézt vhodnější lokalitu. Deštivé počasí a zima navíc ovlivnila závěrečný kontrolní závod, neboť řada závodníků odstoupila většinou pro poruchy zapalování. Závodům dominoval výkon F. Šťastného, který zvítězil ve třídách 250 a 500 ccm. Závod sajdkár jelo jen pět posádek.

Další rok se v Sezimově Ústí jelo 11. června. Závod mistrovství republiky ve všech sólo třídách včetně sajdkár do 500 ccm. Bohužel bez účasti našich nejlepších jezdců, kteří startovali na závodech MS. Závody na 13 kol proto doplnili jezdci krajských přeborů. Posledními vítězi byli S. Malina 125+175ccm, F. Srna 250+350 ccm a sajdkáristé L. Štajner – F. Turna. Tento závod byl poslední v celé historii táborských okruhů. Proč? Jedním z důvodů mohly být těžkosti spojené s uzavírkou státní silnice a také to, že v šedesátých letech se hlavní silnice postupně modernizovala. Jisté je ale to, že terénní závod „o zlatou svíčku PAL“ konaný v Táboře byl už značně populární a navíc pořadatelé z AMK Svazarmu PAL Jiskra Tábor ho v dalším roce povýšili na podnik mezinárodní…
Původní okruh se do dnešní doby zachoval, kromě úseku hlavní silnice od Kovosvitu až po odbočku na Sezimovo Ústí, téměř celý ve své původní podobě, samozřejmě už s jiným povrchem. Ovšem divácky nejzajímavější část starého okruhu - esíčko přes most Na Mýtě, zůstala téměř symbolicky zachována včetně jejího původního dlážděného povrchu…!