Sendražický trojúhelník

Další klasický český silniční okruh se jezdil v Sendražicích na poměrně krátké, úzké a hrbolaté trati. Historie kolínských závodů se ale začala psát už v roce 1952. První čtyři ročníky se jezdily na okruhu přímo v ulicích města. Toto první období skončilo v roce 1958. Po dvacetileté pauze,

v roce 1978, se pořadatelé z AMK Kolín rozhodli obnovit tradici a pro pátý ročník silničních závodů našli zcela nový okruh na okraji Sendražic. Na trati v této podobě se odjelo celkem 13 ročníků oblastních přeborů ve třídách 125, 250 a 350 ccm. V letech 1979 až 1987 se na závěr programu jezdila ještě volná třída za účasti jezdců MR a na vítěze čekalo vždy živé sele! Jelikož se povrch trati neustále zhoršoval, byly z hlediska bezpečnosti jezdců i diváků tyto závody později zrušeny. V roce 1983 a 1984 se zde odejel i závod mistrovství republiky ve třídě MTX 125. Celý okruh měřil jen 2,3 km. Určitou zajímavostí je, že po celou dobu byla v programech uváděna délka okruhu 2.95 km, zjevně kvůli dosažení větší propustnosti tratě. Mezi nejúspěšnější jezdce Sendražického trojúhelníku patřili určitě domácí jezdci, bratři Nechaničtí a ve volné třídě Jan Bartůněk. Pro Sendražice typické a pro jezdce hodně příjemné bylo určitě absolvování čestného kola tří nejlepších na svých motocyklech po každém závodě s věncem na krku…

Samotný okruh měl start a cíl strategicky umístěn u hostince v ulici Ovčárecké. Květnový termín závodů také vždy zaručoval pěkné počasí, vlastně nepamatuji, že by v Kolíně někdy pršelo.. Po 200 metrové rovince se u hřbitova zatáčelo do Sendražic levým vinglem. Průjezd Hřbitovní ulicí byl již mezi domy, obrubníky a stromy, byl rychlý s pěknou pravou zatáčkou na srdce a dojezdem na křižovatku ve tvaru T, opět tvrdě na brzdy. Ostrá levá kolem zábradlí do Kolínské ulice, a řadilo se opět nahoru. Přišel nejhrbolatější úsek tratě. První levá ještě za tři, ale po krátké rovince následovala rychlá pravá a v ní už čtyři, nebo pět. Rozhodně

tady bylo potřeba držet plný plyn, následovala dlouhá rovina. Tato zatáčka umožnila jezdcům bez namontovaného tlumiče řízení zvláštní zážitek. Na nerovné trati se řidítka rozkmitala tak, že jezdec tuto zatáčku mnohdy projel v náklonu bez držení.. Na konci rovinky se opět z maximální rychlosti podřazovalo až na jedničku do nejostřejšího vracáku. Mimochodem odtud bylo parkoviště závodních strojů vzdáleno zhruba 500 metrů směrem do města přes železniční vlečku. Výjezd z vracečky byl s pomocí spojky už na cílovou rovinku dlouhou 700 metrů. V roce 1990 se zde jelo naposledy. Mistrovství Čech ve třídách 125, 250 a 500 se odjelo poprvé a zároveň naposled ve dvoudenním programu.

Motocykly se stále zrychlovaly a pro pořadatele přírodních tratí bylo stále obtížnější zajistit bezpečnost jezdců i diváků. Závody se začínaly pomalu přesouvat na autodromy, letiště a dálnice. V roce 1990 se kromě Kolína jelo naposledy i v Opavě a Těrlicích. Závody na přírodní trati pořádali dál už jen ti nejsilnější - Hořice, Městec Králové a na Slovensku Kopčany…

V Sendražicích je dnes na místě bývalé cílové rovinky skoro až „nechutně“ široká nová silnice. Jinak zbytek trati je v původním stavu. Při průjezdu Kolínskou ulicí se ani nechce věřit, že se zde někdy mohly jezdit závody. Dalších dvacet let uplynulo, je tedy vhodná doba opět obnovit tradici kolínských závodů…?
Skoro to tak bylo! V roce 2013 totiž parta nadšenců kolem pana Vojtěcha Vaňka zapsala do kalendáře českého road racingu nový okruh u obce Volárna poblíž Sendražic. O tomto okruhu uvažovali už pořadatelé Sendražického trojúhelníku, když se jejich okruh začal víc podobat tankodromu. Závod Volárna road race se však nakonec bohužel nepodařilo kvůli finančním a technickým problémům uspořádat. Ani v dalších letech se slibovaný závod neuskutečnil, tentokrát údajně kvůli nepovolení uzavírky hlavní spojovací silnice z dálnice D11 do Kolína..