Svatokopecký okruh

Již v roce 1924 se v Olomouci ustanovil středomoravský klub automobilistů a motocyklistů - SKAM Olomouc. V témže roce tento spolek uspořádal na přímé silnici mezi obcemi Příkazy a Křelovem první závody. Jednoduchou trať „Hanáckého okruhu“ po druhém ročníku pořadatelé opustili a pro rok 1926 vybrali trať do strmého vrchu nedaleko Svatého Kopečku. „První Národní závod do strmého vrchu Sv. Kopeček“ se jel na úzké cestě pro pěší, která měla stoupání 18 - 23 %. Výškový rozdíl byl 124 metrů. Dalším závodem v tomto roce byl silniční závod do vrchu Chválkovice - Radíkov. Převýšení 401 metrů, délka 4 km. Jelo se z Olomouce - Chválkovic přes Samotíšky, Sv. Kopeček do Radíkova. Stoupání jen 7 - 10%. O rok později tento závod vyhráli ve svých třídách manželé Junkovi na vozech Bugatti a zároveň zajeli dva nejrychlejší časy. Mezi motocykly dominoval Hejzlar na A.J.S.. Bohužel silnice byla pro jezdce nebezpečná, zvláště rychlé klesání před posledním stoupáním s nepřehlednou zatáčkou. Konkurovat tak nedalekému Ecce Homo ve Šternberku nemohla. Spolek SKAM svoje aktivity přerušil v dobách okupace a po válce již svou činnost neobnovil vzhledem k novému režimu. V roce 1947 se začaly jezdit pod Sv. Kopečkem závody na trati nazvané „Svatokopecký okruh“ a pořádající odbočka AKRČS autoklub Olomouc ji umístil na část původní trati do vrchu, ale v opačném směru, stoupání bylo přes obec Droždín.

Délka okruhu byla 6 578 metrů, převýšení 72 metrů se startem mezi restaurací pod Sv. Kopečkem a Droždínem. Po průjezdu okrajem obce Droždín se po dlouhé rovince odbočovalo ostrou levou zatáčkou na Bukovany. Zde se jezdci vraceli zpět na Droždín. V jeho horní části se stáčela trať ostře doprava a po výjezdu z obce opět doleva na státní silnici svatokopeckou. Dál okruh pokračoval k restauraci pod Sv. Kopečkem a ostrou levou se vracel zpět ke startu. Popularita těchto závodů byla mezi diváky velká, dokonce byla snaha podobný závod jezdit i v nedalekém Velkém Týnci. Tento záměr ale ztroskotal na odmítavém postoji starosty sousední vesničky Vsisko a také vzhledem k všeobecně těžké politické době.

V roce 1949 se závod odejel na zkráceném okruhu dlouhém 2702 metrů, vynecháním úseku do Bukovan. Hned v následujícím roce se však pořadatelé vrátili opět k původní verzi. V padesátých letech se pod hlavičkou státem kontrolovaného Svazarmu pod Svatým Kopečkem jezdily silniční závody motocyklů pod názvem „Kopecký okruh“ (z pochopitelných důvodů). Vyvrcholení závodů na tomto okruhu přišlo v roce 1962 pořádáním motocyklového mistrovství republiky ve všech třídách. Vítězové jednotlivých kubatur byli: 125 - Bojer, 175 - Parus, 250 - Slavíček, 350 - Šťastný. Pořadatel Automotoklub ZO Svazarmu Železáren Petra Bezruče v Olomouci hostil naše nejlepší jezdce ještě v roce 1964, v třídě 125 byl první Malina, 175 Kročka, 250 Pražák, 350 Havel. Závody na této trati se údajně před jejím definitivním zánikem jely dokonce pod názvem „Olomoucký závod míru“.

Olomouc - spartakiádní stadion

Nesmělý pokus obnovit tradici silničních motocyklových závodů v Olomouci byl učiněn na konci osmdesátých let. Pořadatelé mezinárodních motokárových závodů Grand Prix Olomouc zařadili do programu také třídu 80 ccm silničních motocyklů. Na dnes již neexistujícím městském spartakiádním stadionu, kde v roce 1980 slavil titul mistra Evropy náš motokárista Milan Šimák si jezdci Havrda, Samák, Klimek a další odjeli svůj závod na nepatrně změněném motokárovém okruhu. Závod třídy 80 ccm v roce 1988 se jel jako doplňkový a přenášela ho Česká televize přímým přenosem spolu s motokárami. Po projetí vyasfaltovaného širokého oválu na stadionu dráha pokračovala za branou borců v jeho nejbližším okolí, aby se vedlejší branou vrátila mezi přírodními tribunami  zpět na stadion. Oproti motokárové dráze byl pouze upraven retardér na stadionu a lehce prodloužena jeho délka. Silniční motocykly tehdy v Olomouci jely definitivně naposledy…