Přihlásit se
x
x
Registrovat
x

Třeboň

Kapitoly článku

První motocyklový závod v jižních čechách se jel v Třeboni už v roce 1937. O putovní cenu "Zlaté kolo" se jezdilo do roku 1953 a jediný, kdo ji získal po třech vítězstvích po sobě byl Ladislav Štajner. Celkem se v Třeboni odjelo 14 ročníků na třech variantách okruhu. Bídný stav silnic ve městě tuto tradici ukončil v roce 1964..

 

Třeboň, závod "Zlaté kolo"

Zlaté kolo, první jihočeský motocyklový okruh a závod mající i celostátní význam vznikl v předvečer Druhé světové války v roce 1937 a po dvou úspěšných ročnících 1937 a 1938 nastala válečná přestávka. Vznik závodu i jeho název byl inspirován slavnou Zlatou přilbou Československa v Pardubicích a ve svých prvních létech měl podobný systém rozjížděk i handicapového finále. Předválečné závody byly avizovány jako rychlostní závod motocyklů terénem, ale v poválečném období se ze Zlatého kola postupně vyvinul silniční okruhový závod. Největšího významu dosáhl závod na přelomu čtyřicátých a padesátých let. V roce 1953 vešlo v platnost nařízení, že silniční okruhy většího než místního významu, musí mít po celé délce zpevněný povrch, což prakticky znamenalo konec tohoto závodu, protože část okruhu měla prašný povrch a nebylo v silách pořadatelů zajistit po celé délce asfalt.

Pod názvem Zlaté kolo se ještě uskutečnil závod v roce 1953, ale v roce 1954 se na trati už jel jen opravdu místní meziklubový závod. Třeboňští se ale nevzdali a v letech 1955 a 1956 uspořádali závody na jiném okruhu, který vedl zčásti městem a zčásti mimo město, měl asfaltový hrubozrnný povrch, ale bohužel i úsek s velkou dlažbou, tzv. kočičími hlavami. Ve snaze udržet název Zlaté kolo a významnější formát podniku, byl kromě místních závodů sólo motocyklů uspořádán i závod Přeboru ČSR sidecarů, který ale neměl pro malý počet startujících větší diváckou odezvu a závod po dvou letech živoření zanikl. Rokem 1956 končí hlavní historie třeboňského Zlatého kola, jehož se (bez ohledu na název) odjelo dvanáct ročníků. Potom se pořadatelé věnovali terénním závodům a až v roce 1963 došlo k pokusu o vzkříšení Zlatého kola. Závody se jely jako Krajský přebor s tím, že nejsilnější třída motocyklů do 350 ccm byla otevřená a jela se jako závod o Zlaté kolo. Bohužel po ročnících 1963 a 1964 došlo opět k ukončení závodů o Zlaté kolo, tentokráte už definitivnímu. Ještě v roce 1966 měli pořadatelé snahu o zařazení do motoristického kalendáře, ale okruh už nebyl schválen.

Dlužno ještě podotknout, že trofej Zlaté kolo je možné vidět ve vitríně v průchodu na historickém třeboňském náměstí. Trofej byla putovní s pravidlem, že ji získá do vlastnictví jezdec, který ji vyhraje tři roky po sobě, nebo pětkrát vůbec. To se podařilo jedinému jezdci, který závod vyhrál v létech 1949, 1950 a 1951 a byl jím Ladislav Štajner, tehdy tovární jezdec Jawy.
    
První ročník se jel 23. dubna 1937 a soustředil na startu třiadvacet závodníků a vzhledem k časnému termínu byl postižen chladným a deštivým počasím. Pořadatelem byla podle Jč. listů Liga československých motoristů, podle Jihočeského sportovního týdeníku Čsl. Touring Club skupina Třeboň. Jely se rozjížďky do 175, 250 a nad 250 ccm, z nichž měli do finále postoupit vždy první tři jezdci. Jenomže vítěz tř. nad 250 ccm Ladislav Žižkovský na Rudge 500 byl pomalejší než třetí jezdec dvěstěpadesátek, nepostoupil z této rozjížďky do finále nikdo. Třídu do 175 vyhrál třeboňský Karel Cirnfus na ČZ, před Jaroslavem Simandlem na Jawě, který se ale zdržel pádem. Dvěstěpadesátky se staly kořistí pozdějšího konstruktéra motocyklu Hurikán, Vladislava Vlka na stroji Ogar, druhý byl Jan Bednář na Jawě. Na čtvrtém místě tu skončil Ladislav Štajner, tehdy ovšem ještě psaný jako Steiner, také na Ogaru.

Finále bylo záležitostí Simandla a Vlka. Simandl měl díky pádu ve své rozjížďce hodně příznivý handicap, takže když vyjížděl na trať Vlk, měl už kolo a půl náskok. Takovou ztrátu Vlk nemohl ani přes riskantní jízdu dojet. Zvítězil tedy Simandl před Vlkem, Janem Bednářem (Jawa) a J. Šimákem na ČZ 175. K. Matějka a místní hrdina Karel Cirnfus závod nedokončili.

Ač byl závod v tisku bohatě předesílán a reklamován, jediné výsledky uveřejnil Motor Journal (hl. redaktor Ing. C. Adolf Tůma, vydavatel Eduard Hais).

Okruh měřil 3 735 metrů a start byl na hřišti Sokola Třeboň. Jezdci jeli od startu na hřišti SK Třeboň pod pivovarem podél Zlaté stoky, u Schwazenbergského seníku zatočili vpravo kolem pily a pak doleva kolem dnešních budov Finančního úřadu a Lesostaveb na Novohradskou ulici a kolem parního mlýna na Branou. Odtud se stočili na hráz Hrádečku a Novou silnicí (tzv. Šustovkou) zamířili zpět ku Třeboni. Před cílem byla ještě terénní pasáž, kterou jsem přes dlouhodobou snahu nezmapoval. 

Třeboň - Zlaté kolo 1937, 1938 v dobové mapě..Třeboň - Zlaté kolo 1937 - 1938 -v mapě současnosti..Třeboň - Zlaté kolo 1937 - 1938 - v dobové mapě

Druhý ročník se konal za pořadatelství Ligy čsl. motoristů 17. dubna 1938 a soustředil na startu vynikající konkurenci špičkových československých závodníků. Závod byl tentokrát rozdělen na juniory a seniory. Junioři závodili dopoledne, senioři odpoledne. Bylo sice chladno, ale nepršelo, takže závod byl rychlejší než loňský.

Dopoledne se v závodech juniorů zaskvěl místní jezdec Otto Cirnfus, který na motocyklech ČZ 175 a BMW zvítězil ve třech jízdách. Nevyhrál pouze dvěstěpadesátky, které se staly kořistí dalšího domácího závodníka Karla Korandy.

Odpolední jízdy seniorů se jely stejným systémem jako loni, také trať zůstala stejná. Ve třídě do 175 ccm zvítězil Jan Novotný z Prahy na Jawě a za ním dojely stroje ČZ Cyrila Němce a Emana Marhy ze Strakonic. Čtvrté, bohužel nepostupové místo, obsadil loňský vítěz Karel Cirnfus, Ottův strýc. Třídu dvěstěpadesátek vyhrál pražský Václav Stanislav před místním Karlem Korandou a Janem Bednářem, také z Prahy, všichni na Jawách. Nakonec ve třídě přes 250 ccm zvítězil František Haupt, reprezentant Jawy. Finále se stalo kořistí Jana Bednáře (Jawa) před dvojicí strakonických jezdců Cyrilem Němcem a Emanem Marhou, oba ČZ.

Zlaté kolo nabralo obrátky, ale dříve než se mohlo roztočit naplno, roztočila se kola Druhé světové války a na další závody si Třeboňáci museli počkat dlouhých devět let. Onoho neblahého roku 1938 se navíc 30. července na Krakonošově okruhu smrtelně zranil František Haupt, vítěz třídy nad 250 ccm. A v prosinci přišla z Kundratic u Prahy do Třeboně další zlá zpráva, neboť tam při dopravní nehodě zahynul Karel Koranda.

Třeboň ZK 1937: Karel KorandaTřeboň ZK 1938: zleva Lucák, Juhan, Bednář, Haupt...Třeboň 1938: tovární jezdci Jawy - #1 Kožíšek, #2 Kolář...Třeboň ZK 1938: v depu vlevo místní jezdec Emil Fanta...Třeboň ZK 1938: Otto Cirnfus - první závod..

Poválečná historie Zlatého kola měla začít třetím ročníkem v roce 1946, ale nezačala. Závod se měl jet 14. srpna 1946, vše bylo připravené, dokonce byl vytištěn program, ale nakonec se nejelo. Dne 10. srpna 1946 všechno zarazil výnos Ministerstva dopravy č. 50.710/1946-S, kterým byly všechny automobilové a motocyklové závody zakázány. Důvodem byl katastrofální nedostatek pohonných hmot. Termín závodu se rychle změnil na 1. září, ale protože ministerstvo svá opatření během srpna ještě zpřísnilo, byl nakonec zcela zrušen. A program z roku 1946 se stal sběratelskou kuriozitou, motocyklovým „Modrým Mauritiem“. Posledním, co se stihlo odzávodit, byl Mezinárodní motocyklový okruh prezidenta Dr Edvarda Beneše v Táboře / Sezimově Ústí, jediný mezinárodní závod toho roku.

Třetí ročník 4. května 1947 se ale už uskutečnil. Uspořádala ho místní odbočka AKRČs v Třeboni a je vůbec div, že se ve vroucí politické situaci našla parta lidí, kteří měli sílu a soudržnost závod uspořádat. Sešlo se 58 startujících a čtyři tisícovky diváků. Dopoledne závodili junioři a odpoledne senioři, byl ale opuštěn systém rozjížděk a finále, každá třída jela svůj samostatný závod.

Doslova zářili Cirnfusové, mladší Otta a jeho strýc Karel.  Otta vyhrál juniorské stopětasedmdesátky, dvěstěpadesátky i třídu nad 350 ccm, Karel zvítězil ve třídě nad 350 ccm seniorů. Bohužel bylo to jeho poslední vítězství. O týden později, když se vracel z pražského okruhu Osvobození, havaroval ve votickém kopci a nehodu nepřežil.

Okruh byl zkrácen na 2 400 metrů, start byl přenesen na silnici na Branou poblíže můstku nedaleko za parním mlýnem. Závodníci projeli delší, téměř přímý úsek na Branou ke Kaprovému rybníku a zatočili prudce doleva nahoru na jeho hráz. Poté projeli vinutou partií po hrázi až do míst, kde se tehdy říkalo Na Hrádečku a zde se spustili doleva z hráze a dvěma obtížnými zatáčkami najeli na Šustovku, která je přivedla ke Schwarzenbergskému seníku. U něho zatočili doleva přes můstek a kolem pily a prostoru dnešního Finančního úřadu a Lesostaveb se dostali na novohradskou silnici a ke startu a cíli.

Čtvrtý ročník 25. července 1948. Jihočeská Pravda referovala o IV. Ročníku Zlatého kola takto: „Před 10.000 diváky byl odstartován IV. Ročník Zlatého kola v Třeboni se startem a cílem u pily. Po 14 hodině byly vypuštěny ze startovní pásky stroje nejslabší kategorie juniorů. Okruh měřil 2440 metrů, junioři jeli 10 kol, senioři 20 kol.“

Pořadatelsky závod opět zvládla místní odbočka Autoklubu. Na počest tragicky zahynuvších místních závodníků Karla Korandy a Karla Cirnfuse se juniorská část závodu od tohoto roku jezdí jako Memoriál K. Korandy a K. Cirnfuse.

Pozornost diváků byla upřena na Jana Lucáka, který byl velikým favoritem třídy do 350 ccm. V závodě se také ujal vedení, ale pro poruchu musel odstoupit. Protože se veškerý tisk zaměřoval především na politické dění, máme ze závodu jen několik strohých informací.

Pátý ročník 14. srpna 1949. V roce 1949 byla v mnohých klubech nepřehledná situace, střet starých pořadatelských kádrů s novou vlnou funkcionářů vedl leckde k rozpadu nebo i zastavení činnosti klubu. Tak to asi bylo v Táboře / Sezimově Ústí, kde sice byl mezinárodní závod v kalendáři na konci července, ale nakonec byl na poslední chvíli odvolán. A žádost o náhradu závodu padla na pořadatele z Třeboně. Zde jistě nebyli bez problémů, ale stále tu fungovala odbočka Autoklubu, a tak se podařilo závod během dvou týdnů kompletně připravit a uspořádat.

Bohužel snaha pořadatelů byla torpédována nepřízní počasí, skoro celý den pršelo a ani teplota nebyla zrovna letní. Přesto se sešlo asi 10 000 diváků, kteří viděli zajímavé boje.

2440 metrů dlouhý okruh zůstal stejný, a tak závodníci dojížděli do cíle celí zabahnění díky úsekům z nezpevněným povrchem. Junioři opět absolvovali okruh 10x, senioři 20x. Závodu jednoznačně kraloval Ladislav Steiner (pozdější Štajner), jenž zvítězil ve všech závodech seniorů. Jeho největším soupeřem ve třídě třistapadesátek byl brněnský Bořivoj Sedlák na stroji Walter, který se držel nedaleko za Steinerem na druhém místě, ale ve dvanáctém kole musel pro poruchu odstoupit. Z boje o druhou pozici musel vzdát i v závodě třídy nad 350 ccm.

Třeboň ZK 1947: Otto Cirnfus - BMW...stejné místo dnes...Třeboň ZK 1949: na startu juniorů 250 - #30 Ant. Peřina...místo startu dnes...

Šestý ročník 2. července 1950. VI. ročník závodu o Zlaté kolo uspořádal Autoklub Třeboň v neděli 2. července. Ladislav Štajner, jako první jezdec v historii tohoto závodu, dokázal prvenství zopakovat a navíc zvítězil ve všech třech vypsaných seniorských třídách! V Memoriálu K. Korandy a K. Cirnfuse  zvítězil rakovnický jezdec Josef Vejvoda.

Počasí tentokráte závodu přálo a kolem okruhu se sešlo asi 12.000 diváků. Jezdecká konkurence byla o poznání slabší, současně se totiž konalo více podniků, např. v Turnově, Zábřehu na Moravě, Znojmě atd.

Závod juniorů byl poznamenán incidentem, který způsobil lišovský jezdec Vladimír Vápeník a při kterém jen náhodou nebyl nikdo zraněn. Tento jezdec ztratil  během závodu ochrannou přilbu(!), ale pokračoval v závodě bez ní! A pokračoval i poté, co byl sportovním komisařem odmáván červenou vlajkou! Teprve po opakované signalizaci se chystal zastavit v prostoru startu a cíle, přičemž si ale počínal tak šikovně, že smetl z dráhy soupeře, který jel za ním.  Motocykly po kolizi vyletěly ze silnice mezi diváky, kterých naštěstí v daném místě nebylo mnoho, a stačili se letícím strojům vyhnout. Případ byl předán sportovní komisi AKRČs, výsledek jednání však zatím znám není.

Jelo se na 2440 metrů dlouhém okruhu, který nedostal změn, junioři jeli obvyklých 10, senioři 20 kol.

Sedmý ročník 5. srpna 1951. Závod o trofej Zlaté kolo v roce 1951 byl významným mezníkem v historii závodu, a to jak po stránce sportovní, tak organizační. Především zmizela soutěž juniorů, protože rokem 1951 počínaje, nebyli již závodníci rozlišováni na seniory a juniory, ale byli rozděleni do čtyř výkonnostních tříd. Ze sportovní stránky bylo nejvýznamnější to, že Ladislav Štajner dokázal zopakovat třetí vítězství v řadě a získal tak trofej Zlaté kolo natrvalo. A jak historie ukázala, byl prvním a zároveň posledním, kterému se to podařilo.

Sobotní trénink byl zrušen díky průtrži mračen a tréninky přesunuty na neděli, start závodu byl stanoven na 14 hodin odpoledne. Pořadatelsky se  úspěšně zhostil VII. ročníku Autoklub Třeboň, závod byl vypsán jako oblastní. Jelo se na známém okruhu o délce 2440 metrů, který byl významně vylepšen, přesto nadále přetrvaly nezpevněné úseky trati. Jezdci všech kubatur absolvovali závod na 22 kol. Ve třídě do 250 ccm, která byla pro velký počet startujících rozdělena na dvě jízdy, došlo krátce po startu prvního závodu k hromadné nehodě, při které spadli Miroslav Dřízhal, Vladimír Markvat a Ladislav Štajner. Dřízhal a Markvart byli vyřazeni, Štajner znovu nasedl a stačil ještě dojet na druhém místě. Ve druhé jízdě této třídy vedl patnáct kol Jaroslav Žípek, ale vyřadila jej porucha motocyklu a do čela se dostal František Irmiš z Lišova na motocyklu Hurikán. Po třech kolech musel ale vzdát i on a pak již vedl až do cíle Klenovec. Celkový výsledek dvěstěpadesátek je dán výsledkem první jízdy, která byla výrazně rychlejší než druhá.

Třeboň 1947 - 1953 - v dobové mapě..Třeboň 1947 - 1953 - v mapě současnosti..Třeboň 1947-53 v mapě současnosti..

Osmý ročník, Zlaté kolo, 24 srpna 1952. V roce 1952 nastaly organizační přeměny v motoristických organizacích, Autoklub Republiky Československé přestal oficiálně existovat a podle vzoru sovětského DOSAAF byl přejmenován na DSLM (= Dobrovolný Svaz Lidového Motorismu). Ten ovšem trval jenom krátce, bylo to příliš kostrbaté a nevystihovalo to opravdovou brannost, takže se v roce 1953 se objevil Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou). Ale vraťme se do roku 1952.

Především nastala v tisku podstatná redukce referátů o motocyklových závodech, které se smrskly na drobné, zhuštěné zprávičky.  Tak tomu bylo i se Zlatým kolem, o němž časopis Motocykl (který tehdy pěl labutí píseň) referoval velmi krátce pod značkou „-bfk-„. Ale aspoň nějak. V JČP toho roku jsem nenalezl zmínky žádné. Není uveden pořadatel, lze ale předpokládat, že organizaci opět zvládli členové místního Autoklubu, možná už jako organizace DSLM.

Ve zprávě jest zmíněno, že počasí závodu přálo a kolem trati se sešla hojnost diváctva. Okruh se proti minulým ročníkům nezměnil. Za zmínku stojí start Jiřího Simandla, syna vítěze prvního ročníku v roce 1937, Jaroslava Simandla. Závodníci všech kategorií absolvovali závod na 22 okruhů.

Průměr vítěze třistapadesátek není uveden, nicméně Jaromír Makovička docílil nejlepšího času dne a stal se absolutním vítězem VIII. Ročníku Zlatého kola. Zmínku zaslouží stroj „VAB“, na kterém jel Arnold Buchta. První, co nový režim pro náš motorismus udělal, byl zákaz startu na motocyklech zahraniční výroby. To byla v tehdejších poměrech pro mnoho závodníků těžká rána pod pás, protože jiné motocykly neměli, takže počaly vznikat roztodivné značky. Původní emblémy byly zabroušeny a nebo zality cínem, motocykl dostal novou barvu a „nová značka“ byla na světě. Arnold Buchta měl motocykl Velocette a byl z Veltrus, takže ho po výše zmíněné úpravě nazval VAB (= Veltrusy Arnold Buchta). Říkalo se ale po zákoutích depa, že skutečný význam zkratky zněl „Velocette Arnolda Buchty“. A. Buchtovi nejspíše nechyběl smysl pro humor.

Devátý ročník 16. srpna 1953. V roce 1953 vešlo v platnost nařízení, že podmínkou pro oblastní podnik v silničních závodech motocyklů, je naprosto bezprašná vozovka. Tím přišlo Zlaté kolo o statut oblastního podniku a závod se jel jako místní. Jako pořadatel je uváděn Okresní automotoklub Svazarmu, pod kterým se skrývají obětaví pracovníci třeboňského automotoklubu. Ke změně pořadatelské skupiny tedy nedošlo.

2440 metrů dlouhý okruh zůstal stejný, jako v minulých letech, závod se jel jako místní a startovali v něm jezdci z krajů České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary a několik jezdců pražských.  Václav Kvěch vyhrál obě slabší třídy (150 a 250 ccm), Antonín Posekaný zase ty dvě silnější (350 a 500 ccm). Ve třídě do 350 ccm dojel na třetím místě Hurikán v sedle s Františkem Irmišem z Lišova. Zda šlo o motor 250 nebo 350 ccm se vedou spory, protože Hurikány byly dvěstěpadesátky. Údajně existovaly dva motory 350 ccm, které se vsadily do dvěstěpadesátkového rámu. Jisté je, že F. Irmiš, povzbuzen úspěchem ve třistapadesátkách, postavil se i na start půllitrů. Tam už ale Hurikán nevydržel a motor se rozletěl. Absolutním vítězem se stal Antonín Posekaný nejrychlejším časem ve tř. nad 350 ccm. Všechny třídy jely závod na 12 kol. Kolem trati se sešlo asi 8 000 diváků.

Třeboň 1948 - ZK: plánek dráhy...Třeboň ZK 1949: junioři 250 - J. Šmrha na hrádečku..Třeboň 1953, 16. 8. ZK: F. Irmiš - Hurikán...Třeboň 1953 ZK: 250 cc, na startu #16 Fiala..

"Třeboňský motocyklový okruh"

Desátý ročník Třeboňského motocyklového okruhu, 11. července 1954. Závod se jel na obvyklé trati Zlatého kola, jak uvádí kratičká zpráva v Jihočeské Pravdě, nicméně nenesl název Zlaté kolo. Okruh díky mizernému  povrchu významově ztratil, byl opět pořádán jako místní a tentokrát opravdu místní byl. Vzhledem k tomu, že historicky nebyla přerušena řada třeboňských motocyklových okruhů, budu závody nadále pořadově číslovat, ale ponechám jim neutrální název „Třeboňský motocyklový okruh“.

Závodu se zúčastnili jezdci z krajů Plzeň, Karlovy Vary a České Budějovice. Okruh dlouhý 2440 metrů absolvovali jezdci třídy do 175 ccm 15krát, dvěstěpadesátky a třistapadesátky jely 20 kol. Třída do 175 ccm byla pro velký počet startujících rozdělena do dvou rozjížděk, z nichž obě byly postiženy deštěm. Pršelo i při závodě třídy do 350 ccm, pouze dvěstěpadesátky odjely svůj závod bez deště. Závodu přihlíželo cca 4500 diváků. O pořadatelích se zprávička nezmiňuje, lze však předpokládat, že jím opět byli členové Autoklubu Třeboň, v tu dobu již nejspíše přejmenovaného na ZO AMK Svazarmu Třeboň.

Jedenáctý ročník Třeboňského motocyklového okruhu, 17. července 1955. Pořadatelé opustili okruh Zlatého kola, hráz rybníka, Hrádeček a Šustovku, což byly partie, kde se silnice nedala už pro rychlé motocykly upravit. Start byl přenesen na původní pražskou silnici do prostoru, kde později bylo autobusové nádraží. Závodníci jeli pražskou silnicí k učňovskému středisku a točili směrem na Břilice, jeli částečně mimo město a pak uličkami na Táboritskou ulici a dále přes Palackého náměstí na rovinku vedoucí do uzoučké městské brány historického centra. Těsně před bránou ale prudce točili doleva do Jiráskovy ulice na úzkou silnici dlážděnou kočičími hlavami vedoucí k Tyršovu stadionu, kde už ale přešla na slušný asfalt. Vlásenkou kolem Tyršova stadionu vyjeli nahoru na pražskou silnici a ke startu a cíli. Okruh měřil 3 200 metrů.

Pořadatelé z OAMK Třeboň se snažili udržet úroveň závodu na vyšší úrovni a zařadili proto do programu přebor ČSR sidecarů, mistrovství republiky se tehdy ještě nejezdilo.  Závody sólo motocyklů byly vyhrazeny pro jezdce III. VT z krajů České Budějovice, Plzeň a Jihlava ve třídách 175 a 250 ccm.

Závod opět neměl oficiální název Zlaté kolo, ale ze setrvačnosti byl již takto nazýván. Pravdou je, že pro sidecary byl okruh nebezpečný a vzhledem k určitým historickým prvkům kolem silnice, také potřebně neupravitelný. Nicméně se závodilo, počet startujících sidecarů nebyl nikde uveden. O okruhu vcelku obšírně referoval Svět motorů. Podívejme se, co říká referát J. Krse o okruhu. „Trať závodu byla dlouhá 3200 metrů a vedla částečně městem. Je to trať rovinná s různorodým povrchem. Dvě třetiny tvoří hrubý asfalt, celkem v dobrém stavu, zbytek je stará dlažba, pro jejíž opravu nenašla pořadatelská složka pochopení u příslušných úřadů.“

Třeboň 1955: vítězný sidecar Sůva/Budínský...Třeboň 1963: T. Mácha, K. Hejda, Špak...Třeboň 1963: #8 Mácha, #11 Kreuzer - oba ČZ 350 OHCTřeboň 1963, 350cc: 1. P. Slavíček..

Dvanáctý ročník Třeboňského motocyklového okruhu, 19. srpna 1956. Pořadatel zůstal stejný, ani okruh se nezměnil, sidecary ho absolvovaly 15x, sólo motocykly 20x. Sidecary jely oblastní závod, bylo přihlášeno devět posádek a motocykly sólo jely závod jako mezikrajové utkání jezdců Prahy, Plzně, Karlových Varů, Pardubic a Českých Budějovic. Těch se postavilo na start 38. Ráno v Třeboni pršelo, přes den se ale vyčasilo a závodům přihlíželo asi pět tisíc diváků.

Závod sidecarů byl poznamenán malým počtem startujících, jako ostatně i jiné závody té doby. Přihlásilo se sice devět posádek, do Třeboně jich však přijelo pouze šest. A to ještě při dopoledním tréninku vyřadila jednoho z favoritů, Jiřího Šarocha se spolujezdcem Mošnou, neopravitelná porucha (roztržení kliky), takže se na startu sešlo pouhých pět posádek. To bylo pro patnáctikolový závod na tříkilometrovém okruhu zoufale málo a když navíc dvě posádky ještě odpadly, neměli diváci doslova na co koukat. Touto sajdkárovou ostudou bohužel také skončila poválečná nepřetržitá řada třeboňských motocyklových okruhů, ať Zlatého kola, nebo okruhů městem. Hlavním problémem byly potíže s dráhou, spíše tedy s jejím povrchem. Na tento problém zmíralo v našich městech tehdy více okruhů. Pořadatelská vůle sice přetrvala, ale na obnovení Zlatého kola si museli příznivci motocyklů počkat dlouhých sedm let.

V roce 1957 avizovali pořadatelé v Jihočeské pravdě závod Zlaté kolo na novém okruhu, který se měl jet 4. srpna. Nekonal se a dnes už nikdo neví, co to mělo být za nový okruh a zda nešlo o okruh, na kterém byl později závod obnoven v roce 1963. Jisté je, že v dalších létech se po silničních závodech slehla zem a nedaleko Třeboně se začal jezdit motokros, Ten se dočkal ročníků 1957, 8,9 a 1960. V roce 1962 pořadatelé zařadili Zlaté kolo do krajského motoristického kalendáře, ale po vleklých problémech s přípravou se závod nekonal.

Třináctý ročník okruhu opět pod názvem Zlaté kolo, 30. června 1963. Od posledního motocyklového okruhu v Třeboni v roce 1956 si museli příznivci rychlých kol počkat dlouhých sedm let, než historickým městem opět zaburácely motory závodních strojů. Dočkali se 30. června roku 1963, kdy se pořadatelům z AMK Třeboň povedlo obnovit tradici slavného závodu.

Třeboň ZK 1963: start třídy do 125 ccm...Třeboň 1964 ZK: třída 175 - #2 Kamarád 2.místo, #12 Báče 3.místo...Třeboň 1964 ZK: K. Bojer ČZ 125..Třeboň 1964 ZK: třída 350 - #35 Parus, #15 Chalupník ..

Okruh měl délku 3175 metrů a byl zřejmě velmi podobný okruhu z roku 1955 a 1956. Všechny obsahové třídy ho absolvovaly 16x. Závod se jel jako Přebor Jihočeského a Západočeského kraje, ve třídě do 125 ccm také jako přebor krajů Pražského a Středočeského. Nejsilnější kubatura třistapadesátek se jela krom jihočeského a západočeského přeboru jako otevřená i pro jezdce z Prahy a Středočeského kraje o putovní trofej Zlaté kolo. Podmínky pro trvalé nabytí trofeje zůstaly stejné. Podnik se jel jako jednodenní, tréninky od půl desáté a závody od 14 hodin. Závodu se zúčastnilo 73 závodníků a přihlížely mu 4 tisícovky spokojených diváků.

Čtrnáctý ročník Zlatého kola 31. května 1964. XIV. ročník Zlatého kola se jel opět jako přebor Jihočeského a Západočeského kraje, který byl otevřen i pro jezdce Středních Čech a Prahy. Všechny kubatury absolvovaly okruh dlouhý 3175 metrů 16x. Počet diváků neznáme, ale o závod byl velký zájem. Pořadatel zůstal stejný.

Přesto, že závod byl zdařilý a těšil se značné pozornosti, byl to poslední silniční motocyklový závod v Třeboni. Špatný stav povrchu dráhy už naprosto nevyhovoval rychlostem, kterých dosahovaly moderní závodní motocykly a historie Zlatého kola se definitivně uzavřela.  

Třeboň 1955 - 1964, v dobové mapě..Třeboň 1955-1964, v mapě současnosti..Třeboň 1955-1964 v mapě současnosti..Třeboň - všechny varianty okruhů v mapě současnosti..

 

  • Zdroje

    Časopis Motor Journal, Jihočeské listy, Jihočeský sportovní týdeník, časopis Jawa, Jihočeská Pravda, časopis Motocykl, Svět Motorů. Dále: ing. J. Wohlmuth, P. Sojka, J. Šmrha, V. Prokeš, F. Kalaš, J. Cikán, R. Irmiš, J. Fanta, F. Štěch, Z. Špuláková, roz. Cirnfusová, A. Kuchyňková, J. Hanzalová.
    Seznam mapy, zdroj: Mapy.cz, Historická ortofotomapa © CENIA 2010 a GEODIS BRNO, spol. s r.o. 2010. Podkladové letecké snímky poskytl VGHMÚř Dobruška, © MO ČR 2009. Úprava P. Foltán st.. Zakreslení do map: P. Foltán ml.

  • Podělte se o dobové materiály!

    Pokud někdo vlastníte ve svém archivu fotky z tohoto nebo i z jiných závodů minulé doby, podělte se s ostatními příznivci motocyklových závodů. Napište e-mail na: , obratem se s Vámi spojíme. Jednotlivé články tak budou neustále aktualizovány o tyto nové dobové fotografie!

  • Autorský obsah

    Tento článek, stejně jako ostatní, je autorský. Kopírování je možné pouze se souhlasem autora a uvedením zdroje.

Článek byl naposledy upraven: 07.04.2020
Březanova , Třeboň, 379 01, Česko

Komentáře (0)

K článku nejsou žádné komentáře

Přidejte komentář

  1. Komentář píšete jako host. Zaregistrujte se, nebo se přihlašte k Vašemu účtu.
0 znaků
Opište text z obrázku níže

Nejnovější komentáře

Raptor41 napsal komentář k Jana Petáková - můj příběh..
Zajímavý počtení, musela to bejt opravdu blbá doba.. ...
Závody byly letos napoprvé parádní, jen škoda chybějícího MotoGP.. Velká gratulace Filipovi...
Tomáš napsal komentář k Sedmá sezóna Michala Brožoviče..
neskutečnej závod s výbornými výsledky. byl jsem tam a stálo to za to od riky jsem dostal i p...
Dobrý den, pokud chcete kontakt na autora článku, napište mi Váš e-mail. Můj je kawas@moto-sv...