Silniční závod Malešice

Po válce se silniční závody motocyklů v Praze pořádaly postupně na okruzích v Kunraticích, Motole, ve Kbelích, na Žižkově, na okruhu Vysočany - Žižkov a na Strahově - kde se v roce 1960 jel dokonce i závod o mistrovské body sidecarů. V roce 1961 vyhrál závod „Kolem Strahova“ legendární Gustav Havel. Následovala éra okruhů v těsném sousedství hlavního města: Dolní Břežany - Lhota a Dolní Břežany - Zlatníky v šedesátých a sedmdesátých letech. Osamocený ročník závodu do vrchu Velká Chuchle – Slivenec v roce 1976 vystřídal ke konci sedmdesátých let kopec na protějším břehu Vltavy: Komořany - Točná.

Ale to už se jezdil okruh v Horoměřicích u Prahy. Shlédnout závod o body do mistrovství republiky sólo motocyklů však mohli pražané až v roce 1981. Ten rok mohli navštívit nejprve v červnu přebor oblasti A na trati Horoměřického trojúhelníku a pak už 3 - 4. října zmiňovaný závod mistrovství republiky v Praze - Malešicích. Pořádající AMK ŽSP vybral pro svůj záměr klidnou oblast v tehdy ještě téměř zapomenuté průmyslové části města s minimálním provozem a zcela mimo obytnou zástavbu. Závodní trať vytvořili spojením silnic kolem křižovatky ve tvaru T - Průmyslová, Teplárenská a Tiskařská. Okruh dálničního typu tehdy u nás ještě nebyl běžný, ale měl dobrý asfaltový povrch a v Praze vhodnější lokalita prostě nebyla. Čtyřproudová silnice ulice Průmyslové tehdy končila na českobrodské výpadovce, spojovací most směrem na Hloubětín byl teprve ve výstavbě. S dostavbou mostu se dopravní zátěž v těchto místech měla později podstatně změnit.. MR se jelo ve třídách 125, 250, 350 ccm a doplňoval jej závod přeboru ČR 250. Parametry tratě splňovaly předpisy pro pořádání tohoto závodu: délka 3,73 km, čtyři levé a dvě pravé zatáčky, nejužší místo 7 m. Jedinou slabinou okruhu bylo lemování silnice betonovými obrubníčky z obou stran a sloupy veřejného osvětlení v těsné blízkosti vozovky.

Start a cíl byl v ulici Průmyslová v místech dnešní čerpací stanice Shell. Zhruba po 400 metrech následovala "jižní" otočka zpět do protisměru, po ní 1,5 km dlouhá rovinka kolem Technoplynu (dnes Linde), kde bylo umístěno depo. V těchto místech měli nejrychlejší jezdci hodně práce udržet motocykl v přímém směru, neboť zde foukal silný boční nárazový vítr. Další "severní" vracečka byla u vjezdu do betonárky Prefa. Následovala první srdcovka - rychlá, mírně klopená a poměrně úzká pravá táhlá zatáčka s výjezdem přes zebru do ulice Teplárenská. Za ní necelých 700 metrů z kopce a druhou levou dvojzatáčkou u teplárny se jelo zpět ulicí Tiskařskou až na druhý horizont. Následovala další srdcovka - mírně klopenou táhlou pravou zatáčkou se jezdci dostali zpět na cílovou rovinku. Rychlý okruh s dlouhými rovinkami jednoznačně svědčil dvouválcovým motocyklům, ostré vracečky už ne tak jejich spojkám.

Malešice byly v roce 1981 posledním závodem seriálu a rozhodovalo se tady o mistrech republiky. Závod MR ve třídě 125 ccm vyhrál Z. Havrda (a obhájil titul) před L. Polákem a J. Dobiášem, třídu 350 ccm po odpadnutí Staši, Hlavatky a Baláže vyhrál P. Dekánek (a zajistil si titul), před P. Majorošem a R. Mitošinkou. Ve třídě 250 ccm  jeli o titul Bohumil Staša a Vladimír Jarolím. V dramatickém závodě vyhrál Staša (a tím i titul) před Dekánkem a Jarolímem, P-ČR 250 pak domácí Karel Chaloupka. Vzhledem k pozdní a špatné propagaci se celý víkend odejel v téměř komorním prostředí. Jistou raritou bylo, že v přestávkách mezi jednotlivými třídami pořadatelé nechávali projet autobusy MHD po svých linkových trasách.

Možná právě pro nezájem diváků se v dalším roce nenašel pořadatel a vypadalo to, že Praha už silniční závody neuvidí. O co větší bylo překvapení, když se v roce 1983 v kalendáři motoristických závodů objevily Malešice znovu a to dokonce ve dvou termínech – jarním a podzimním!

V květnu 1983, přesněji 28.5. ZO Svazarmu n. p. Konstruktiva spolu s AMK Železniční stavby Praha uspořádaly závody oblastního přeboru ve třídách 125, 250 a 350 ccm a jeden  pro nově vznikající třídu historických motocyklů - klasik. To vše již na zkráceném okruhu – v ulici Teplárenská se točilo zpět první „dvojitou levou“ do Tiskařské. Okruh měl po zkrácení délku 3.1 km. Přes jarní počasí závod pražany opět „neoslovil“ a odjel se jen před hrstkou diváků. Podruhé se v Praze – Malešicích jelo ten rok 9. 10. na stejné trati jako na jaře. Kvalita silnice byla již horší, úměrná s postupným nárůstem projíždějících aut po této komunikaci. Kromě závodů oblastního přeboru A+B ve všech třech třídách se odejel ještě přebor ČSSR motocyklů MTX 125. Nejvíce bodů si z Malešic  na podzim odvezli: 125 - Šulc, 250 - Votrubec, 350 - Hromádko, MTX 125 - Moravanský. Ve skutečnosti ale na bedně v závodech oblastního přeboru vyšších objemových tříd stávali a to i na dalších tratích většinou jiní závodníci. Pořadatelé totiž téměř všude doplňovali neúplné startovní pole jezdci druhé výkonostní třídy. Ti jeli závod samozřejmě bez nároku na body. Závodů bylo málo a toto byl způsob, jak si bylo možné prodloužit sezónu. Narozdíl od jezdců, zájem diváků byl o motocyklový závod již tradičně mizivý. Velkou měrou tomu přispěla nedostatečná propagace, možná i chladné počasí. Finančně ztrátová akce pro pořadatele byla tak vzhledem k vynaloženému úsilí a prostředkům patrně také jedním z důvodů ukončení pořádání závodů v Malešicích.

S dostavbou zmiňovaného mostu přes údolí Rokytky se v roce 1985 definitivně propojil dopravní koridor mezi severní a jižní částí Prahy a provoz v Průmyslové se extrémě zvýšil. Uzavírka této oblasti byla již nemyslitelná. Také okolí se  od té doby změnilo k nepoznání. Vyrostly nové haly, benzínky, semafory. Každopádně podzimní závod v Malešicích 1983 byl zapsán definitivně jako poslední silniční motocyklový závod v Praze. Nebo jen prozatím..?