Poprvé viděla Praha silniční motocyklové závody v roce 1927. Na 8300 metrů dlouhé trati ve Kbelích před letištěm se jela slavná česká Tourist Trophy. Po jejím druhém ročníku v roce 1928 upadla v zapomění. V roce 1946 byl tento závod obnoven, ale na nové trati v Motole. Velká cena hlavního města Prahy motocyklů byl oficiální název a vyhrál  ji František Juhan na DKW. Další rok se jel v Motole závod "Dvěma směry" již s mezinárodní účastí, vítězí anglický jezdec E. N. Frost na Nortonu. V roce 1948 se silniční závody vrací zpět na okruh do Kbel na původní trať československé Tourist Trophy. 3. ročník Mezinárodní Velké ceny hlavního města Prahy vyhrává v těžké mezinárodní konkurenci Václav Bubeníček na stroji Norton. Rok 1949 - 1950 se jede ve Kbelích na okruhu dlouhém 8100 metrů. Cena města Prahy se v roce 1954 jede také na dalším pražském okruhu Vysočany - Žižkov.

Štít Strahova

Na podzim roku 1950 se na Strahově jede poprvé, sportovní automobily zde jedou závod nazvaný „Štít Strahova“. Okruh kolem strahovských stadiónů měřil tehdy necelých 5 kilometrů. Startovalo se pod jižní tribunou spartakiádního stadionu. Následovalo postupné klesání ulicí Pod Stadióny do nejnižšího místa okruhu k Podbělohorské ulici, po které silnice stoupala až k nejvyššímu bodu tratě ke Spiritce. Okruh pokračoval ulicí Atletickou.  Diskařskou ulicí mezi stadiony silnice opět klesala až na Dlabačov pěkným úsekem sérií pravých zatáček v parku. Vaníčkovou ulicí se okruh vracel ke spartakiádnímu stadionu, kolem kterého pokračoval zpět až k dnes již neexistující pravé cílové zatáčce (tento úsek byl později přebudován kvůli výstavbě strahovského tunelu). Povrch tvořila z velké části dlažba. Na této trati se poprvé v roce 1951 jede i motocyklová Mezinárodní cena hlavního města Prahy za účasti jezdců Maďarska a NDR. Svou závodní karieru zde ukončil po havárii a následném těžkém zranění tehdy úspěšný poválečný jezdec Jiří Ježek. Po tomto závodě se silniční motocykly na Strahově „odmlčely“.  Mezitím se na spartakiádním stadionu v roce 1956 jede před stotisícovou návštěvou zřejmě historicky první superkros na světě. Této trati dominoval dřevěný "velbloud" ale i další umělé překážky.  Motokrosové závody se zde pořádaly do poloviny šedesátých let společně s plochou dráhou umístěnou na  vnějšku umělé motokrosové tratě. V roce 1958 uspořádali svazarmovští motoristé na trati strahovského okruhu opět závod automobilů o „Strahovský štít“. Další rok se závod nekonal, neboť okruh potřeboval některé rozbité úseky opravit.

Povrch silnice zde nedovolil nikdy jet závod mistrovství republiky sólo motocyklům. V roce 1960 se však na strahovském okruhu přeci jen mistrovství republiky  konalo - sidecary jely o body na prodloužené trati, o divácky atraktivní úsek kolem parkoviště v ulici Nad Závěrkou. Čtyři, pro sajdkáry zajímavé zatáčky navíc upravily tehdy délku tratě na 5200 metrů. Tato část bývalého okruhu se využívala i v současnosti při pražském rallyesprintu automobilů, dokonce v obou směrech. Kromě MR sidecarů, které vyhrála dvojice Štajner - Verner, jely závod také sportovní automobily, motocykly o obsahu 350 ccm jely pouze závod oblastní.

Kolem Strahova

V roce 1961 na Strahově jely opět také automobily, celkový vítěz mezi motocykly byl v závodě „ Kolem Strahova“ Gustav Havel. Od roku 1962 se zde závodilo na zkrácené trati o délce 2500 metrů. Devět zatáček doprava, čtyři doleva a výškový rozdíl 80 metrů. Za startem  následoval pravý vracák do ulice s příznačným názvem: Motoristická. Následovala serpentýna do ostrého stoupání  a dál se již okruh napojil pravou zatáčkou mezi stadiony na původní trať. Pořádající Automotoklub Svazarmu AZL - ZKG Praha vypsal závody pro motocykly tříd 125, 175, 250 a 350 jako „přebor hlavního města Prahy“. Povrch okruhu tvořila stále z větší části dlažba. Vítězství ve třídě 125 vybojoval Parus před Havrlíkem a Vyskočilem, průměrná rychlost vítěze byla 75 km/hod, třídu do 175 ccm na 12 kol vyhrál Parus před J. Novotným a Šindlerem, 250 ccm:  1. Slavíček, 2. Helikar, 3. Kába, 350 ccm: 1. Michálek (81 km/hod), 2. Krátký, 3. Peroutka. Ve třídě 250 ccm bylo na startu 25 jezdců, do cíle dojelo 18, plný počet kol měli první čtyři jezdci…

V polovině osmdesátých let minulého století se na Strahově pokusili oživit vzpomínky na tuto trať majitelé starých strojů v závodě veteránů. Pod kouzelnými slůvky "jízdy pravidelnosti" zde zřejmě naposledy mohli pamětníci sledovat tuhé boje  motocyklových a sajdkárových jezdců na strahovském okruhu, byť zcela odlišném. Dnes si už nelze ani představit jízdu po dlažbě, která byla dřív zcela běžným povrchem závodních tratí. A stejně tak ani sjezd po hrbolaté silnici parkem dolů od stadionu na Dlabačov závodním tempem. Výkony tehdejších motocyklů prostě dovolovaly na takových silnicích závodit. Kdo však chtěl něco i tehdy v tomto sportu dokázat, musel mnohdy jezdit za limitem stejně tak, jako dnes...

V roce 2012 na Strahov vrátil závody motocyklů tým lidí kolem p. Aleše Vochoče. Závody přeboru ČR Klasik JPHZM + SP 125 ccm „Štít Strahova“ se jel symbolicky o cenu Ladislava Štajnera. Přesto, že povrch okruhu kromě úseku po startu připomínal doslova tankodrom, samotné závody kolem spartakiádního stadionu stály za to. Ovšem ne tak už pro samotné organizátory, neboť přesto, že počasí bylo výborné, celodenní program se odejel téměř bez diváků. Přes velmi dobrou propagaci, včetně velkých poutačů u silnic se přišlo podívat odhadem jen pár stovek fandů. Nelze se divit tomu, že z původně plánovaného dvoudenního podniku v dalším roce sešlo. V silách pořadatelů samozřejmě není zajistit nový asfalt a na stávajícím nemají pak zájem startovat a ničit si své cenné historické motocykly ani samotní jezdci..