Holíč

Kdyby jsme vzaly malý region Zohorácko jako porovnávací etalón s hustotou závodů na jednoho obyvatele v rámci Slovenska, asi by stálo na předním místě. Značnou dávkou by k této „statistice“ přispělo i městečko Holíč, které se svými šesti dějstvími zapsalo do historických tabulek rychlostních závodů na Slovensku. Výběr tratě byl hned jasný - ulice města poskytovaly dostatečný prostor. To aby naši závodníci nevyšli z cviku, vždyť takových „dromů“ jsme měli v sedmdesátých a osmdesátých letech nejvíc. Nic to nemění na faktu, že rokem 1983 byly odstartované první závody a hned o body do Mistrovství Slovenska ve všech třídách. Určitě velkou měrou se o to zasloužil především domácí matador Ernest Korčák. Startovní pole doplnili čeští piloti, jak jinak - bez nároku na body, ale pro věnec a dobrý pocit to jistě stačilo. O tom se přesvědčil v premiérovém startě první vítěz Miloš Sedlák v třídě do 50 ccm. V dalších třídách dominovali Klimek, Imro Majoroš a Dekánek. Rychlý okruh tvořily jen tři zatáčky na křižovatkách a tři dlouhé roviny. Start a cíl byl na 1.2 km dlouhém přímém úseku na hlavní široké silnici směrem na Skalici. Ostrou vracečkou na křižovatce už za městem se jezdci vraceli zpět ulicí Hollého. Přímý úsek dlouhý 1.4 km se jen mírně stáčel vlevo a dovedl jezdce až k ulici Sasinkové. Do ní najeli další levou zatáčkou na druhé křižovatce. Po hlavním tahu Hodonín - Senice se pak jezdci dostali mírně stoupající silnicí k poslední zatáčce u kina na další křižovatce. Asfaltový povrch v toto místě byl však velmi kluzký. Tento nedostatek byl pořadateli částečně kompenzován v prozřetelném obsazení tohoto úseku velmi sympatickou zdravotní službou personálu nemocnice z nedaleké Skalice.. Délka okruhu v roce 1983 byla 3000 metrů.

Po skvělé premiéře dostali Holíčané další bonus, a tím bylo v roku 1984 vypsání federálního mistrovství v třídě 80 ccm a MTX-125, samozřejmě při závodech M-SR a s nově zavedenými královskými půllitri. Následující rok samotný okruh doznal změn, po startu se odklonil vlevo mezi domy do ulice M.R.Štefánika, Jassenského ulicí pokračoval až do Bottové a z ní opět na původní trať, neboli čtyři pravoúhlé zatáčky mezi obrubníky navíc. Dále byl zpomalen nájezd zpět do města pravým retardérem z balíků slámy v úseku za vracečkou. Okruh byl tímto prodloužen přibližně na 3300 metrů. V Holíči byly velmi oblíbené a vyhlášené sobotní večerní zábavy pořádané nejen přímo v depu, ale zejména u větrného mlýna na kopci za městem. S tím úzce souvisela jedna zajímavost, nebo spíše na závodech zcela ojedinělá rarita. V roce 1985 totiž v neděli časně ráno ředitelství závodu vyhlásilo rozhlasem šest údajně vylosovaných startovních čísel k provedení dechové zkoušky na alkohol, což vyvolalo v osazenstvu depa částečnou paniku. Že se nejednalo o vtip dokazoval pohled na nebohé jezdce foukající do balónku za přísného dozoru příslušníků veřejné bezpečnosti. Komu zezelenala trubička, tomu byla na přímluvu ředitele závodu naštěstí dána ještě jedna šance. Hříšníci měli celé tři hodiny na to, aby s tím něco do druhého "foukání" před startem své třídy udělali. Ke slovu tak přišla nucená konzumace všeho, co bylo momentálně po ruce k jídlu a pití (samozřejmě nealko). Závodit pak s plným bachorem určitě nebylo to pravé ořechové...

Závodní program byl v tomto roce doplněný navíc o populární „volnou“ třídu do 250 ccm. Co na tom, že mistrovská i volná skončila stejně v pořadí : Mitošinka – Šobáň ml. - Šobáň st., vděčný divák ocenil každé závody. Do listin vítězů přibývají další populární jména a tak i v následujících letech rezonují jména jako Baláž, Dekánek, Majoroš, Tofel, Mitošinka, Samák, Klimek, Srna...a další. V čtvrtém ročníku v roce 1986 tu jeli dokonce celostátní 250 ccm a tento rok byl ve znamení Imricha Majoroša, který vyhrál tři třídy, Kveto Samák dvě.. Následující rok vyměnili dvaapůlky republiku jednoválce F 250. Neodpustím si poznámku, proč právě tady v názvu třídy bylo „F“, což je zkratka „formule“, no - nevím. Vrchol programu jistě netvořily. Nic ze vzpomínaného ale nemění historický fakt, že posledními vítězi na holíčské trati byli Šobáň st., Troliga, Žiška, V. Nechanický a Stloukal. Rok 1988 dal tedy tečku za první etapou silničních závodů v Holíči.

Holíčský Zámocký okruh

Ta druhá se začala psát po dlouhých dvaceti letech, v roce 2008. Podobně jako v Hlohovci a Kopčanech, i Holíč zažil velkolepý návrat v podobě závodů veteránů. Nová éra závodů v Holíči odstartovala na jiném místě a s názvem Zámecký okruh. Když se připravoval první ročník, telefonovali závodníci: a kde je trať?

No a tu téměř symbolicky má historie a současnost cosi společné, novodobé místo startu a cíle bylo i součástí původní tratě (i když v opačném směru jízdy). Trať je sice podstatně kratší než v minulosti, ale přilákala z řad veteránistů 147 startujících. A jak to tak vypadá, dočkáme se i  dalších pokračování..