Je všeobecně známo, že Italové jsou národ umělců, vynálezců a sportovců. Celý svět zná jména jako Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarrotim, Alessandro Volta, Rossi, Biaggi či Capirossi, ale i technické klenoty jako Ferrari, Ducati, Aprilia, MV Agusta, Pinifarina, Bertone a další. Dnes bych Vám chtěl představit jednoho malého muže s velkým srdcem pro techniku a sport - jeho jméno je Gabriele Gnani.
Poznal jsem ho tam, kde závodí motocykloví závodníci - na automotodromech. Poprvé jsem si ho všiml, když se po úspěšném závodě upřímně radoval z prvního místa. Pak jsem si ho začal všímat víc. Bylo fantastické sledovat jeho profesionální přístup k závodům. Naprosto klidný a soustředěný jen na přípravu motorky, nechávalo ho klidným vše co se v depu děje. Líbilo se mi, že dokázal každému, kdo si o to řekl pomoci a poradit. Na každé závody přijede perfektně připraven a vše má dokonale promyšleno. Počínaje přepravním autem, vybavením, motorkou vlastní konstrukce a technicky i manuálně velmi zručný mechanik, který pracuje v jeho dílně.
Protože italsky umím stejně dobře jako čínsky nebo albánsky, našel jsem si nejvíce informací o tomto technicky nadaném konstruktérovi a výborném jezdci na různých webech. Na tohoto drobného a skromného chlapíka přesně platí pořekadlo, čím více toho umíš a znáš, tím méně se potřebuješ předvádět.
Gabriele začínal závodit ještě v třídě 50ccm díky pomoci Angelá Zanettiho, ale brzy se přesunul do nové třídy 80cm. Motorky, na kterých jezdil nebyly konkurenceschopné a byly velmi poruchové, proto se rozhodl pro radikální řešení a to, že si navrhne a postaví svůj vlastní motocykl sám. Od návrhu řešení, výkresové dokumentace až po samotnou výrobu. Bylo to v roce 1983, výkresovou dokumentaci zhotovil za 4 měsíce. Ráfky a zadní tlumiče si koupil již hotové, ale vše ostatní si vyrobil sám. Tak vznikla nová značka se jménem GNANI. Model pro další sezónu již bylo mistrovské dílo. Velmi lehký stroj, v kterém byl nahrazen hliník titanem a hořčíkem, které spojoval lepením. Gabriele použil technologické postupy do té doby používané jen v leteckém průmyslu. Japonci tyto postupy začali používat až za další 4 roky! Jeho motor patřil mezi nejvýkonnější a dominoval atké spolehlivostí.
Po přestupu do třídy 125GP postavil další skvělý motocykl. V roce 1988 byl na mistrovství světa na 10. místě s 36 body a v roce 1989 byl dokonce na 5. místě s 45 body. Tyto skvělé výsledky byly vykoupeny nesmírným úsilím. Musel se připravovat jako jezdec a ještě navíc vyrábět motorku a náhradní díly. Každý den tvrdě pracoval již od časných ranních až do pozdních nočních hodin. Sám jen s pomocí přátel dělal stejnou práci jako vývojové oddělení v továrnách a jako týmy, které připravují motorky na závody. Nevyráběl pouze motorky, ale musel dělat i různé zkoušky materiálů, formy na odlitky či různé přípravky pro výrobu. Často musel i nahrazovat chybějící drahá výrobní zařízení náhradním dostupným řešením, což bylo velmi náročné. Gabriele za 30 let svého závodění poznal již mnoho generací soupeřů, ale přesto stále v každém závodě bojuje o vítězství.
Gabriele zveřejnil videa, ukazující kolik toho člověk musí umět, aby mohl vyrobit závodní motocykl. Máme tak unikátní možnost nahlédnout do jeho dílny.
Všem doporučuji si prohlédnout videa až do konce.
