Karel Březina: Sidecarcross

Recenze a ukázka z knihy od Karla Březiny - Sidecarcross. Druhá knížka známého televizního komentátora tentokrát mapuje vývoj našeho i světového sidecarcrossu..

Sidecarcross od počátku do dneška

Další kniha televizního komentátora Karla Březiny se samozřejmě opět zabývá motocyklovým sportem. Tentokrát jednou z mladých disciplín – sidecarcrossem. Na 262 stranách v ní popisuje vznik sajdkárového sportu, jeho začátky od soutěží přes silniční závody až k vrcholným závodům v sidecarcrossu.

Kniha zachycuje začátky tohoto sportu u nás i v Evropě, rozvoj sidecarcrossu až do konce roku 2014, prostě, jak se vyvíjel až k dnešní vysoké profesionalitě. Obsahuje kalendáře a výsledky všech významných seriálů – Mistrovství Evropy, Mistrovství světa, České poháry, Mistrovství Československa i České republiky i Mistrovství Evropy národních týmů a Mistrovství republiky družstev. Je doplněna řadou historek, tabulek, černobílých i barevných fotografií.

Tato publikace, která by měla být v knihovničce každého příznivce sidecarcrossu, stojí 280 Kč. Je možné si ji objednat na e-mailu: na dobírku, nebo s předchozí platbou a bude zaslána poštou...

Ukázka z knihy:

Silné podmořské zemětřesení způsobilo 11. března vlnu tsunami, která mimo jiné způsobila havárii japonské jaderné elektrárny Fukushima. President České republiky 4. dubna odcizil v Chile pero, kterým předtím podepsal mezistátní protokol. U ruského města Jaroslavl havarovalo 7. září letadlo, v němž byl hokejový tým Jaroslavle. Zahynuli i tři čeští hokejisté.

Mistrovství světa

V tomto roce se nejela Velká cena Velké Británie a tak jeden podnik v kalendáři ubyl. Ale i přesto jelo úctyhodných 26 závodů.

Titul mistra světa obhájil Daniel Willemsen. Jeho spolujezdcem byl spolušampión z let 2005 a 2006 Sven Verbrugge. Vyhráli spolu 12 závodů. Ale v červenci s ním v Německu nemohl startovat. Protože pilot Tomáš Čermák byl zraněný, tak nabídku dostal jeho bratr Ondřej. V první chvíli to byla pro Ondru obávaná výzva, kterou ale nechtěl jen tak ztratit. Startovat v závodě mistrovství světa bez společného tréninku a hned s tím nejlepším, to není žádná legrace. A k tomu na dvoutaktním stroji, který je oproti čtyřtaktu dravější a agresivnější. Přes všechny ty argumenty na nabídku přikývl.

Byl nadšený: „Vidět práci nejlepšího týmu a závodit na té nejvyšší úrovni by
bylo pro každého velkou výzvou. Věděl jsem, že i když to bude jen jeden závod, tak přesto mi to dá spoustu zkušeností do dalších let s bráchou. Celý víkend jsem byl součástí nejlepšího týmu a mohl jsem nasávat atmosféru lídra šampionátu. Panovaly obavy, jestli budu schopen po fyzické stránce zvládnout Danielovu rychlost a jeho styl, ale věděl jsem, že mám dobrou kondici a jsem připraven závodit. A nakonec se nám podařilo s Danielem v obou jízdách ve Strasbessenbachu vyhrát. Byl to báječný pocit stát na stupních vítězů.“

Tomáš Čermák společně s Ondřejem Čermákem do pilotova zranění absolvovali jen 5 podniků, ale na konci sezóny se na poslední dva dokázali vrátit. Ale prostě, nebylo to ono. Lukáš Černý a jeho dánský spolujezdec Andreas Zinckernagel si body začali vozit pravidelněji až v závěru seriálu.

Druhé místo celkově obsadili Janis a Lauris Daidersové z Lotyšska, když vyhráli dva závody. O jedno vítězství víc měli na svém kontě Bax a van den Bogaart, ale ve dvou podnicích nebodovali a tak obsadili páté místo.

Po jednom závodě vyhráli i Joris Hendrickx – Kaspars Liepins, Jan Hendrickx – Tim Smeuninks, Maris Rupeiks – Kaspars Stupelis, kde v prvních dvou podnicích jel jako spolujezdec Haralds Kurpnieks, a jedno vítězství vydobyli i Ben Adriaensen – Guennady Auvray a Francouzi Valentin Giraud – Nicolas Musset, kteří nakonec skončili na 13. místě.

První vítězství

Jedno vítězství ve výčtu ještě chybí. To v estonském Kivioli vybojovali Václav a Marek Rozehnalové. A nejen to...

V kvalifikačním závodě skupiny A dojeli na čtvrtém místě a byli spokojení, protože to jim zaručovalo start z dobrého místa u žebříku. Ale start nebyl ideální a v prvním závodě dojeli na šestém místě. Když pak dostal trestnou minutu Ščerbinin za nadměrnou hlučnost svého stroje, posunuli se na místo páté.

„No co, mohlo to být horší,“ pravil Marek.

Druhý start se povedl o něco lépe a za chvíli doslova přeskočili vedoucí duo. Jeli na prvním místě. Josef Přibyl jim pečlivě měřil časy a na tabuli ukazoval náskok.

„Myslel jsem že se Pípa zbláznil, když nám najednou ukazoval + 30,“ popisoval situaci Václav. Dojeli do cíle. Zvítězili, bylo to první vítězství posádky z České republiky. Ale nebyl čas na žádné jásání, protože pořadatelé je hned hnali na kontrolu hluku.

„Měli jsme z toho strach, protože všude kolem byl rámus, viděli jsme, jak zmákli Ščerbinina, ale měli jsme v cíli náskok, tak jsme si říkali, že ta trestná minuta nebude tak zlá. Ale prošli jsme.“ A pak teprve byl čas na opravdovou radost, všichni se objali a Václav s Markem si vzpomněli na tátu. Byl to snad vůbec první závod, na kterém s nimi nebyl. V té době ležel v nemocnici po operaci kýly. A to ještě nebylo všechno.

„Hele, na bednu si vemu to triko s vlajkou, ať vědí kdo jsme,“ pravil Marek. Pak čekali pod stupni vítězů. Hlasatel ohlásil pár na třetím místě. Na druhém. To se už po sobě podívali a najednou ta slova padla: „Václav Rozehnal, Marek Rozehnal.“

Dva kluci z moravských Troubelic se stali celkovými vítězi, Vašek a Marek vyhráli Velkou cenu Estonska!

Jenže všechna sláva, polní tráva. V Rusku a Dánsku Rozehnalové nestartovali a na závěr v Rudersbergu měli smůlu. Osmé místo v prvním závodě nestačilo k tomu, aby se protlačili do první desítky.

Mistrovství Evropy národních týmů

Sezóna končila dalším skvělým výsledkem. V německém Jaueru naši borci dokázali zajel celkové čtvrté místo, za jejich zády skončili i šampióni z předchozích let – Nizozemci. Pravda, bez Daniela Willemsena. Po roce zvítězila Belgie.

Mistrovství České republiky

Václav a Marek Rozehnalové si ke světovému triumfu připsali na své konto i 10. titul mistrů republiky. Vyhráli celkem 11 závodů. Jenže v tomto roce byla i řada karambolů a nevyhnuli si jim ani Rozehnalové. V Ledči nad Sázavou měli kolizi s Lukášem Černým a jeho spolujezdcem z Dánska, Andersem Zinckernagelem. Černý si vykloubil rameno a Zinckernagel byl chvíli v bezvědomí. Sezóna pro ně skončila. Rozehnalové dopadli o něco lépe a mohli pokračovat. Stalo se to 13 dní po jejich velkém triumfu v Estonsku.

Tomu předcházela nehoda bratří Čermáků v Horním Újezdě. Také Tomáš měl vykloubené rameno a musel na operaci. Znamenalo to pauzu na dva podniky. Přesto dokázali 5 závodů vyhrát. Ondřej měl jen pohmožděné předloktí, brzy se z toho vylízal a mohl se svézt s Willemsenem.

V Kaplici zase při kolizi Robertu Diblíkovi utrhli zadní brzdu a on na to přišel až v okamžiku, kdy měl začít brzdit do ostré levé zatáčky. Diblík se Šnévajsem se převrhli, ale nakonec byli spokojení. Vydobyli si titul vicemistrů.

Aby výčet byl úplný, tak v prvním závodě posledního podniku v Březové se do kontaktu dostali Vejchodové a Kříž s Ondráčkem. Jaroslav Kříž na tento malér doplatil zlomenou nohou. Prostě, byla to sezóna naplněná bojovnými výkony všech, kteří se ucházeli o přední místa. Snad té bojovnosti bylo až moc.

Mistrovství republiky družstev

Stejná trať, stejní pořadatelé, téměř stejné datum a stejný vítězný tým. Jenže piloti motorů Jawa měli tentokrát daleko tvrdšího soupeře v podobě moravského týmu STR Rozehnal. Jenže v poslední jízdě se Čermákům podařilo porazit Rozehnaly a Vejchodové měli potíže, takže obhajoba se podařila.