Přihlásit se
x
x
Registrovat
x

Jana Petáková - můj příběh..

V osmnácti jde člověk do všeho většinou po hlavě, bez zábran a pochybností. Nepřipouští si problémy a jde si za svým cílem. Když se v Kolíně jel 6. června 1982 Sendražický trojúhelník, silniční závod motocyklů, na startu třídy 350 ccm tam tehdy stála i jediná žena. Jana Petáková na motocyklu Jawa. Jela svůj první závod v životě. Závod, o kterém předem věděla, že bude zároveň i jejím posledním. Po téměř 40ti letech mi Jana vyprávěla svůj životní příběh..

 

Moto.cz: Jano, jak jsi se k motocyklům vlastně dostala?

Jana: narodila jsem se a žila v Praze na Hanspaulce. Můj otec, akad. malíř Jiří Peták, byl milovník motorek a vlastnil Triumpha 350 a Jawu 500 OHC. Táta byl známej jako jednoruký ďábel - na Hanspaulce totiž s jednou rukou jezdil na motorce. Zúčastnil se s bratrem i známé Žižkovské zimní soutěže jako spolujezdec na sajdě. Já jsem si v patnácti letech udělala řidičák a táta mi koupil Pionýra 50. Hned po té jsem dostala od jednoho známého, kterému jsem ušila rifle, které tehdy nebyly k sehnání, Jawu 350, která ale nejela, takže jsem jí tehdy dala do garáže. Když mě bylo 17 let, seznámila jsem se se závodníkem Petrem Bláhou z Roztok a společně jsme Jawu dali do kupy. I když byl její rám ohnutý a do zatáčky se musela lámat - byla to moje nejmilovanější motorka. Jawu 500 OHC jsme pak spolu také zpojízdnili. Na těchto motorkách jsme oba trénovali na silnici u Jenerálky, nahoru a dolu..

Moto.cz: kdo tě vlastně přivedl na myšlenku jezdit závody?

Jana: poprvé jsem seděla na závodní motorce mého přítele v roce 1981 (Petr v té době měl dvouválcovou Jawou 250 od J. Košíka, pozn. autora), na silnici v polích mezi obcema Úholičky a Libčice. Pro závodníky z Roztok to byl takový zkušební úsek, otáčelo se vždy na křižovatce. A právě tam mě Bobina, jak jsme motorce říkali, rychle vykopla ze sedla velkým obloukem do příkopu. Zabrzdila jsem přední brzdou trochu víc, uklouzlo mě to na písku a přes řidítka mě to vyhodilo do vzduchu a letěla jsem. Dopad byl naštěstí měkký do příkopu. Motorce se nic nestalo, jelikož jsem zabrzdila přední kolo tak, že motorka téměř stála. To mě ale neodradilo a trénovala jsem dál. Petr spolu s dalším závodníkem Sváťou Jílkem, jehož dceru také podpořil v motosportu (úspěšná Gabriella Jílková - formule), mě vnukli nápad zažádat o závodní licenci..

otec Jany Jiří Peták - jednoruký ďábel Hanspaulky...Jiří Peták vpravo s papírama - na startu Žižkovské zimní soutěže 1955.  #198 za řidítky bratr Luboš Peták..Žižkovská zimní soutěž 1955 - na startu.. Žižkovská zimní soutěž 1955..

Moto.cz: ten rok jezdily ve třídě 125 ccm na Slovensku dvě závodnice, v čechách žádná. Co na to doma?

Jana: otec, který motorky miloval se napřed nápadu smál, ale pak šel a dva měsíce před Kolínem koupil od Vládi Nováka z Malé Strany starší jednoválcovou Jawu 350. Jeli pro ní s Michalem Placákem, motorku museli vynášet ze sklepa činžáku. Na ní jsme tehdy na ještě uzavřené dálnici z Prahy na Slaný trénovali. Při prvním setkání jezdců Motosportklubu Praha mě na schůzi ale všichni doporučili, abych raději zůstala u plotny :-)

Moto.cz: a pak přišel Kolín. Věděla jsi tehdy, že to bude tvůj první a zároveň poslední závod…?

Jana: ano, s tím vědomím jsem tam jela. Trénink neproběhl dobře, měli jsme problém s elektrikou. Kluk, co s náma jezdil na závody, v autě nechtěně prořízl elektrický kabel na motoru. Do závodu jsme to opravili, ale startovala jsem proto až ze zadních řad. Start se mi přesto povedl dobře (ještě se roztlačovalo). Hned v prvním kole jsem v druhé zatáčce skoro vjela do vrat a to mě tak naštvalo, že jsem pak dostala jakoby kopanec a rozjela to. Celou dobu jsem si říkala, jak je ta silnice hrbolatá - motorka se jen tak vlnila. Po závodě jsme zjistili, že jsem měla levý zadní tlumič utržený..

Moto.cz: přesto jsi dojela celkově na pátém místě. Kdo někdy závodil na jednoválci o takovém obsahu ví, že jízda na něm není až tak lehká. Vyhrál Vít Jakl před Bohumilem Lidmanským. Ti ale měli druhou výkonnostní třídu a jeli mimo bodování. Takže od třetího Jiřího Nechanického se udělovali body do oblasti. Čtvrtý byl kladenský Petr Bořil a pátá ty - to znamenalo 10 bodů za třetí místo v oblasti..!

Jana: po dojezdu do cíle to byl krásný pocit slyšet, že jsem měla úspěch.

Kolín 1982: maminka Jany a přítel Petr Bláha v depu..Jana - helma Boeri sport se prodávala v Tuzexu..Kolín 1982: v treninku byly s Jawou problémy..Kolín 1982: depo...

Kolín 1982: v depu... Jawa 350... Kolín 1982: #50 - Jawa 250 F. Hřiba (bývalka P. Bláhy)..Kolín 1982: jde se na to...

Moto.cz: pořadatelé v Sendražicích pro Tebe nachystali cenu pro jedinou závodnici. To byl bonus, který asi potěšil?

Jana: určitě..! Krátce po tomto závodě jsem s Petrem opustila ČSSR. Přesně to bylo 2. července 1982..

Moto.cz: Petr Bláha odjel svůj poslední závod na Slovensku, na letišti v Hričově 2. května, dojel tam tuším 12. v závodě MR 250. Pak svou motorku prodal. Pamatuju si, že mě jí tenkrát nabízel, ale nesehnal jsem celou částku, takže ji koupil Franta Hřib...

Jana: Petra vyslíchala STB, ptali se na důvod, proč vše prodává. Uvedl, že se budeme brát. Tím bylo rozhodnuto definitivně - jela jsem s ním. Jenže neměla jsem na cestu peníze. Proto jsme po tom výslechu mluvili s mým otcem a řekli mu, že pojedem do Rakouska na svatební cestu. Tehdy na to dal táta Petrovi na mě peníze. V zimě, myslím v únoru, jsme stáli na 384 místě ve frontě v noci v Pařížské ulici v Praze a čekali až otevře Čedok. Koupili jsme zájezd, 9ti denní okružní jízdu Rakouskem, první zastávka byla v Salzburgu. V den útěku jsem ráno jakoby odešla do školy. Nechtěli jsme rodičům říct přesný datum odjezdu. Těm jsem pak z Německa volala až za tři dny..

Moto.cz: jak to probíhalo?

Jana: v Salzburgu jsme opustili výpravu, jakmile jsme vystoupili z autobusu. Vydali jsme se po dálnici pěšky, směr Německo. Ale neznali jsme to tam, takže jsme šli přesně na opačnou stranu.. Naštěstí jsme to včas zjistili a vydali se správným směrem. Hranice jsme přešli hladce, nikdo po nás nic nechtěl. Doma jsem měla všechno a najednou jsem tam stála na silnici v bouřce a neměla ani deštník. Šlapala jsem směr Německo a divila se na cedulích, co tam bylo napsáno: München :-) a kde je ten Mnichov ?? :-)) a Petr to samé, neuměli jsme německy. Hodně nám pomohl pan Jan Wiener, který byl později také v Čechách, kamarád mého otce, působil i v Německu a Americe. Chtěl mě vzít do USA, ale kvůli Petrovi jsem zůstala.

Kolín 1982: příprava... Kolín 1982: Jana před startem.. Kolín 1982: depo..Kolín 1982, 350 ccm: #6 P.Hůla, #5 V.Jakl, #29 I.Placák, #55 J.Petáková, #111 J.Nechanický, #46 M. Vlček, #27 M.Vašík...

 Kolín 1982 - po startu 350cc: #55 J.Petáková, #110 J.Müler, #34 B.Lidmanský, #52 P.Bořil, #44 M.Knobloch, #46 M.Vlček.. Kolín 1982... Kolín 1982: nájezd do poslední zatáčky.. Kolín 1982: boj o čtvrté místo  #52 P.Bořil..

Moto.cz: závodníci emigrovali většinou kvůli nedostupnosti kvalitního závodního nářadí. Komunisti tenhle sport u nás neskutečně dusili. Spousta jezdců si nemohla novou motorku vyrobit doma, problém byl už jen s tím, sehnat na ty veterány náhradní díl, ač to byly Jawy a Čízy. Většina těch motorek patřila už tehdy dávno do muzea. Prostě doma nebylo na čem jezdit. A ten kdo si chtěl pořídit Yamahu riskoval kriminál..

Jana: ano, Petr šel kvůli motorkám, já zase kvůli němu. Kousek za hranicemi nás naložilo auto a dovezlo do německého uprchlického tábora. Za poměrně drsných podmínek nám po devíti měsících byl poskytnut azyl. V táboře jsme se setkali také se Sváťou Jílkem (jezdil u nás třídu 250, pozn. autora), který utekl o měsíc před námi..

Moto.cz: co bylo dál?

Jana: asi rok po emigraci jsme se z Bad Reichenhallu odstěhovali k Frankfurtu a pracovali kde se dalo, pokojská, úklid, fabrika. Tam se vydělalo docela dost, vše jsme dávali do motorek. Od začátku jsem Petra podporovala v motorkách jak finančně tak i osobně - ale aby jsme jezdili oba, na to nebyly peníze. Sponzory jsme nenašli, sice jsme kontaktovali Toni Manga a jiné, kteří si i na něj vzpomněli, ale zůstalo to na nás. Petr jezdil, já byla mechanik. První úspěch bylo druhé nebo třetí místo v Yamaha Cupu v roce 1983, další roky jezdil úspěšně závody Superbike. Pak nastala pauza, nebyl sponzor. Petr proto vytvořil firmu, kde zastupoval brněnskou Sebi Moto v Německu a prodával jejich kapotáže. V roce 1985 jsem pak měla nehodu na motorce, když jsem jela do práce. Půl roku jsem se z toho dostávala. V roce 1988 se naše cesty rozešly, ženy přeci jen mají sklon k vytváření rodiny a to s Petrem nebylo možné realizovat. To byl začátek konce. Domů jsem se vrátit nemohla, byla jsem zde odsouzena na 2,5 roku odnětí svobody za opuštění republiky. Nyní žiju u Frankfurtu nad Mohamem. Na Čechy vzpomínám moc ráda a myslím si, že jsem měla zůstat, určitě by mnohé bylo lepší...

Moto.cz: Jani, děkuji za Tvé vyprávění. Vím, že jsi na motorky nezanevřela, proto Ti přeju hodně štěstí v Tvém dalším životě a ježdění.. 

 Kolín 1982: v rychlé levé..Kolín 1982: v zatáčce po startu.. Kolín 1982: Jana dostává cenu pro jedinou závodnici... Jana kdesi v Německu: Yamaha RD 350.. A její Yamaha XS 400..

 

Článek byl naposledy upraven: 19.06.2020

Komentáře (1)

Tento komentář byl správcem sbalen (minimalizován)

Zajímavý počtení, musela to bejt opravdu blbá doba..

K článku nejsou žádné komentáře

Přidejte komentář

  1. Komentář píšete jako host. Zaregistrujte se, nebo se přihlašte k Vašemu účtu.
0 znaků
Opište text z obrázku níže

Nejnovější komentáře

Nádhera Je moc fajn, že si dali tu práci a takhle staré boxy vylepšili. Je to přeci jen velký kus...
Raptor41 napsal komentář k Jana Petáková - můj příběh..
Zajímavý počtení, musela to bejt opravdu blbá doba.. ...
Závody byly letos napoprvé parádní, jen škoda chybějícího MotoGP.. Velká gratulace Filipovi za krásn...
Tomáš napsal komentář k Sedmá sezóna Michala Brožoviče..
neskutečnej závod s výbornými výsledky. byl jsem tam a stálo to za to od riky jsem dostal i přilbu...