Přihlásit se
x
x
Registrovat
x

Milan Vláčil: modrý sešit - rok 1986

Hodně divoká a ve svém konečném výsledku nejméně povedená sezóna. Ani jeden závod Milan nedokončil buď pro technické závady anebo havárie. Přesto stále dál věří, že příští rok musí být lepší...

 

V roce 1984 zauvodčal ve sdruženém krajském přeboru silničních motocyklů třídy 250 ccm závodit můj spolužák Milan Vláčil. V průběhu několika let se mu podařilo postoupit až do federálního mistrovství republiky. Autentické zážitky z těchto závodů jsme průběžně zapisovali do tzv. modrého sešitu, který se s odstupem času stal zajímavým svědectvím zachycujícím atmosféru a ducha tehdejší doby. Doplněn o dobové fotografie a dokumenty je modrý sešit nyní poprvé zveřejněn. Předem prosím čtenáře o shovívavost – nikdy jsem nepředpokládal publikaci těchto záznamů, text je původní a není nijak dodatečně upravený. 

S E Z O N A   1 9 8 6

250 ccm, 350 ccm : Sdružený krajský přebor A+B, startovní číslo: 47 - Jawa Junior

LETOHRAD 3.5. 1986 

přihláškaSilniční motocyklová sezóna začala letos až 3. května závodem v Mistrovicích u Letohradu. Mistrovický trojúhelník byl nejenom prvním závodem sezóny vůbec, ale i prvním mistrovským závodem kubatury 250 ccm oblastního přeboru A+B, takže Milan a celý náš tým mechaniků byl u toho. A hned na úvod je třeba říci, že Milanův závod v Letohradě patřilúčet mezi ty, o kterých se bude ještě dlouho mluvit. Ještě nikdy se nestalo, aby Milanův motocykl byl připraven na závod dříve než v noci před prvním tréninkem. Na první závod letošní sezóny se vše podařilo vyřídit včas a již 1. května odpoledne bylo nalepeno nové startovní číslo (47) a celý „MILAN VLÁČIL RACING TEAM“ mohl vyrazit směr Letohrad. Tým tvořil jezdec a šéfmechanik Milan, Mechanici Perník a Tomáš Vláčil, který se už vrátil z vojny a jeho pomoc při přípravě motocyklu byla znát, stravovací referent výpravy Dana a já jako náhradní jezdec a sportovní manažer týmu. V pátek 2. května se na trati konaly tréninky mistrovství ČSSR tříd 80 ccm, 125 ccm MTX a carské formule Pohár. Protože jsme měli dost času, v klidu jsme si mohli projít celou trať a sledovat výkony jedničkářů a dvojkařů z federálního mistrovství. Tato pěší prohlídka se ukázala jako velmi užitečná při sobotním závodě a nebude určitě na škodu i jinde si dráhu projít zapamatovat všechny zatáčky a brzdící body. Samotná trať Mistrovického trojúhelníku příliš náročná není a dá se velmi snadno zapamatovat. Cílová rovinka prochází vesnicí a je na ní několik rychlých protahováků, naštěstí hodně otevřených, takže se dají projíždět bez brzdění. První z vrcholů trojúhelníku tvoří „mistrovická zatáčka“ vhodně umístěná v blízkosti hostince U Novotnů (Hanušovice 11°). Po výjezdu z této na brzdy dost náročné zatáčky přichází rychlá levá (plný plyn) a následuje sjezd dolů k dalšímu ostrému vinglu – „letohradské zatáčce“. Tady jsou brzdy namáhány ještě víc, neboť do zatáčky se najíždí z táhlého sjezdu na vytočenou pětku (přibližovací bod = 2 silné stromy). Po úspěšném absolvování letohradské zatáčky (pozor na flop ze zvýšené krajnice) trať stoupá do rychlé levé před objektem JZD (kravínem). V těchto rychlých protahovácích se Milan cítí jako ryba ve vodě a právě zde proti slabším jezdcům vydělává. Třetí roh trojúhelníku je už zase ve vesnici a jmenuje se „jablonecká zatáčka“. Během jednoho kola se třikrát intenzivně brzdí, ale vždy s možností přímého výjezdu do prostoru bez pevných překážek. Celá trať je tím velmi bezpečná, i když nevýhodou zůstává kratší délka a úzký prostor pro předjíždění. V sobotu ráno bylo stejně krásné počasí, jako celý víkend, a tak jediným reptalem byl Perník, který měl spálené nohy. Sluneční pohoda pro nás ale brzy skončila. Špatně seřízenmapka Mistroviceý předstih a povolené koleno výfuku (to by snad už nikdy stát nemělo!) znemožnily start do prvního seznamovacího tréninku. A protože před druhým měřeným tréninkem byla minimální pauza, nepodařilo se nám včas motocykl nastartovat. Na tým padla špatná nálada. Bez povinných 3 kol v tréninku jezdec v závodě startovat nesmí. Motocykl po opravě naskočil a po rozjížděcí rovince s ním Milan jezdil jako kat. V této chvíli krize dostoupila vrcholu. A potom někdo dostal geniální nápad. Mezi seznamovacím a měřeným tréninkem byla přestávka 30 minut a ve sportovních řádech je přitom předepsána pauza v minimální délce jedné hodiny. Na tento rozpor jsme uhráli účast v závodě, neboť sportovní komisař tyto okolnosti „vzal do úvahy“ a Milana jako 18. jezdce do závodu pustil. Ke cti nám slouží, že to nebylo na úkor žádného jiného jezdce, neboť kapacita trati byla 17 jezdců a přihlášených bylo včetně Milana osmnáct. „Televizní závody“ mistrovství ČSSR, které se jely před startem oblastního přeboru, jsme sledovali jenom na půl oka, neboť jsme pilně vyšívali na motocyklu. V televizi bylo prý vidět, jak se motáme kolem motorky a překážíme při tom jeden druhému. Perník se osvědči l jako dobrý mechanik, jenom těch piv by příště mohlo být méně. No a v 15 hodin byl odstartován závod. Milan bez odjetého tréninku startoval z úplně posledního místa na startovním roštu. Situace nevypadala příliš nadějně, neboť:
1) Milan půl roku neseděl na motocyklu
2) na Mistrovickém trojúhelníku neobjel ani kolo
3) trať je úzká a ze zadních pozic se dá velmi těžko předjíždět
4) motocykl celý den zlobil se startováním a nebyla žádná jistota, že chytne zrovna při startu závodu.
Proto bylo pro nás dokonalým šokem již první kolo, ze kterého se s černým motocyklem i kombinézou a v bílé přilbě vrátil na druhé (!) pozici Milan. V depu nás to tak vyděsilo, že jsem ani nestačil napsat a ukázat tabulku s pořadím. V čele jel zatím Pavel Kopal s novou Yamahou od Jirky Boudíka, který si jenom odskočil z dvojek pro věnec a jinak jel mimo soutěž. Na vedoucí dvojku Kopal – Vláčil se brzy dotáhl Bohumil Šoun s dalším dvojválcem a v průběhu několika kol oba předjel. Tato trojice všem ostatním ujížděl a předváděla krásný sport. Další závodníci měli ve dvou třetinách závodu již ztrátu téměř jednoho kola, navíc když další potencionální konkurent Lad. Koutník dostal černou vlajku za nedovolenou pomoc při startu. V průběhu 10. kola (z 15) Milan ještě více zrychlil a předjel na brzdy Kopala! Další kolo o všem rozhodlo. Nejprve Šounovi praskl řetěz a tím se Milan na krátkou chvíli dostal dokonce na první místo. V další zatáčce (jablonecké) ho Kopal udělal na brzdy, Milanovi se zatmělo v hlavě a hned při výjezdu ho chtěl znovu předjet. Jako kdyby nestačilo, že jel celý závod bezhlavě, nereflektoval na naši signalizaci z depa a úplně zbytečně se snažil držet krok s dvojválci. Při výjezdu z jablonecké zatáčky naložil Milan (stále ještě při dost velkém náklonu) maximální výkon, zadní pneumatika ztratila přilnavost, celý motocykl se dostal do smyku a po několika divokých „kontra“ katapultoval Milana na silnici před sebe. Šokovaný Milan ztraprogramtil orientaci, a místo aby se snažil dostat ze silnice pryč, plazil se po čtyřech ve směru jízdy za havarovaným motocyklem. Zatím se přiřítili další jezdci, kteří už byli předjeti o jeden okruh a kterým pořadatelé ještě nestačili ukázat žluté vlajky. První se stačil vyhnout doleva, druhý už neměl žádnou možnost havárii zabránit. Jezdec skončil v několika přemetech mimo závodní dráhu, ale letící motocykl trefil Milana, který se teprve zvedal ze silnice. Po dalším tvrdém nárazu hlavou do vozovky praskla dokonce integrovaná přilba. Z depa jsme to všichni sledovali a všem nám vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Na místě havárie byl první Tomáš, který to všechno sledoval přímo v jablonecké zatáčce, a hned za ním Perník a já, kteří jsme těch 200 m z depa uběhli asi nejrychleji v životě. Za chvíli doběhl i doktor a zdravotní sestra. Milan seděl na zemi vedle havarovaného motocyklu a na první pohled se zdálo, že z té divoké havárie vyvázl bez zranění. V první fázi šoku si ale nemohl vzpomenout, kde je a co se vlastně stalo. Naštěstí se během další hodiny na všechno upamatoval a tak jediným zdravotním důsledkem byl zlomený malíček na pravé ruce. Ani na motocyklu nebylo kromě rozbitého plexi větších škod, a tak ze všeho nejvíc mrzí ztráta 15 mistrovských bodů za první místo, které v momentu havárie už byly jisté. Z žádného neúspěchu není třeba dělat tragédii, ale vyvodit z něj závěry, aby se už nikdy neopakoval. Milan až dosud jezdil sice dravě, ale v žádném případě ne hlavou. I v přípravě motocyklu hřešil na svůj nesporný talent a zanedbával řadu důležitých věcí. Není možné zjistit až 5 minut před prvním tréninkem, že se povolil šroub předstihu a koleno od výfuku. Abychom se napříště vyhnuli podobnému zklamání, budeme dodržovat tyto zásady:

1) motocykl bude připraven nejméně večer před prvním tréninkem; nesmí se už stát, že  
    se bude během týdne chlastat a celou noc před závodem dělat motorka
    (zajistí Milan, Tomáš a Dana)
2) vypracujeme seznam všech detailů, které by mohly způsobit poruchu při závodě nebo  
    tréninku a podle tohoto seznamu bude motocykl zkontrolován ještě před odjezdem na   
    závody a potom znovu po příjezdu v depu závodních strojůoriginální zápis
    (zajistí Milan a Jirka)
3) zlepšíme signalizace z depa během závodu, především začneme ukazovat náskok a
    ztrátu na jezdce kolem Milana; po signálu ke zvolnění tempa Milan bezpodmínečně
    zpomalí a pojede to, na co má motocykl
   (zajistí Milan a Jirka)
4) budeme pokračovat ve věcech, které se nám osvědčily – pěší prohlídka závodní dráhy
    před tréninkem, ohřívání vody do chladiče na vařiči, sportovní řády a předpisy s sebou
    a další věci, které se mohou objevit v průběhu sezóny
   (zajistí podle možností celý tým)
rozeta 39

Po závodě v Letohradu Milan sepsal všechny věci, na které by se při balení nemělo zapomenout. Docela slušný náklad na Škodovku 100 obsazenou pěti dospělými lidmi a přívěsným vozíkem s motocyklem.  

************************************************

MĚSTEC KRÁLOVÉ 9.5. 1986

Týden po nešťastném závodě v Letohradu mohl Milan složit reparát na mistrovském závodě tř. 250 ccm A+B v Dymokurech. Mohl, ale nesložil. Tréninky probíhaly tentokrát celkem v pohodě. Výsledkem byla 2. startovní řada v čase 1:34,62. Do závodu ale Milan vůbec nevyjel. Nepodařilo se mu včas nastartovat motocykl do zahřívacího kola. Bylo to na infarkt – všichni jezdci již na startu a my měníme svíčky. Než Milan objel zahřívací kolo, bylo odstartováno a následovala černá vlajka s číslem jezdce – 47. Všechny nás to tak vzalo, že se v týmu nikdo s nikým nebavil a všichni měli vztek. Milan na nás mechaniky, my na něho a všichni společně na motorku. Naštěstí již večer jsme navštívili místní diskotéku a přišli zase na jiné myšlenky. Druhý den jsme sledovali závody federálního mistrovství 125, 250, 500 ccm jako dobří kamarádi.
O závodech, jak je popsal Milan:
Jelikož jsme do Městce nesehnali přívěsný vozík na motorku, půjčili jsme si od Tukana Aro, což se nakonec ukázalo jako velice správné, neboť v parkovišti závodních strojů bylo po deštích takové bláto, že lidi s obyčejnými osobáky měli problémy vůbec vyjet. Na diskotéce kluci sbalili krásně opálené dívky, které nám pomohly vyřešit otázku noclehu – poskytly nám svazáckou klubovnu a abychom se v noci nebáli, zůstaly tam s námi. Při federálních závodech jsem si poprvé pořádně všimnul Karla Haniky jedoucího velice dravě. Při každém průjezdu od něj sršely jiskry jak od formule 1. Kromě toho si trať tréninkově objel Honza Bartůněk na půjčeném Rotaxu od Milana Vašíka a zajel lepší čas než v tréninku nejrychlejší půllitr – Marian Troliga. Honza umí! Říkal, že Rotálo 250 jede líp než Yamaha 350. Bohužel je taky 2x tak drahej, takže nic pro nás.
1.6. se jel Kolín bez naší účasti – měl jsem zkoušky. 

Městec008009visačka

*******************************************        

STRAKONICE 21.9. 1986

V závěru sezóny se jely závody v Katovicích nedaleko Strakonic. Vypsány byly třídy M ČSSR 125 a 500 ccm, P ČSR 350 ccm, KLASIK a AB 350 ccm, ve které startoval Milan se svojí dvěstěpadesátkou Jawa. Sobotní trénink jsme se zase trápili. Těsně před prvním spadlo kolečko primárního převodu v převodovce. Stačili jsme opravit do 2. tréninku. Po několika kolech ale přišlo zadření. Letos jsme z problémů nevyšli. Celé nedělní dopoledne Milan piloval válec a motorku na poslední chvíli sestavil dohromady. Nebylo to bohužel nic platné, nakonec stejně neodstartoval. Špatně seřízený předstih, netěsnící hlava – stop. Další nepovedený závod špatné sezóny 1986.

Poznámka (Milan):
Hlavní příčinou toho, že se motocykl nenastartoval, byla nízká komprese.

010mapkastartovka

****************************************

HRIČOV 27. - 28.9. 1986

Milan:
Týden po Strakonicích se jel Hričov, kde měl mistrák Petr Chvátal, tak jsem s ním domluvil, že mě vezme Avií s sebou. Během týdne jsme ještě s Tukanem laborovali s motorkou – výsledek v podstatě žádný. Na závadu jsme nepřišli. Motorka prostě někdy chytla, někdy zas ne – jak se jí zlíbilo. V Hričově se jezdí na letišti, ale s tratí jsem se seznámil jen v prostoru startu a cíle, kde jsem bezmocně pobíhal s motorkou. Naběhal jsem za ten víkend asi pět kiláků a chvílemi jsem byl na infarkt. Zvlášť, když motorka chytla, vrčela a těsně před odjezdem do tréninku zhasla a ani boha už nešla roztlačit. Příčinu odhalili bratři Chvátalové, kteří po zkoušce komprese mě poslali „vzít za kolo“ u Jerigovýho jednoválce. Pak už i mě to bylo jasný. V závodě jsem největší pozornost věnoval Jirkovi Pertlíčkovi, na jehož Yamahu jsem si dělal zálusk. Jede – on i motorka opravdu skvěle. Po návratu z Hričova jsem dal hned přelapovat válec a sehnal nové písty a kroužky. Bohužel písty pouze lité – dvoukroužkové a svůj nejrychlejší kovaný píst s jedním kroužkem jsem uložil do sbírky. Pak jsem se jel ukázat na chvilku do Moskvy, abych se ještě vrátil na Most.   

*******************************

MOST 4. – 5.10. 1986

Celá sezóna byla zakončena na malém okruhu v Mostě SKP ve všech třídách. Milan zkoušel obě vyšší kubatury a v přestávkách hbitě přelepoval čísla. Zatrénoval si hezky, jenže výsledný efekt opět žádný. V konci tréninků zadření motoru. Tím vyvrcholila naprosto nezdařená sezóna 1986. Všichni věříme, že ta příští bude lepší.

Poznámky (Milan):
Příčinu neodjetí závodů bych chtěl uvést na pravou míru – nešlo o zadření, nýbrž o něco trochu jiného. Hlavu válce jsem dotáhl na velmi nekvalitní (řídkou) stříbřenku a kromě toho byl jeden svorník moc vysoko – nedal se dotáhnout. Díky tomu se nám dostávala do válce voda, a když se udělala kapička na svíčce, tak nedávala jiskru. Na to jsem pohořel na startu 350, které se jely jako první. Pak jsme vše uvedli do pořádku a vyrazili na start 250, kde nám při přesunu ze zahřívací plochy na startovní čáru spadlo primární kolečko z kliky (už potřetí !!). V závodě perfektně zajel Jirka Pertlíčků, který oba závody P ČSR 250 vyhrál.

 celkové výsledkyst.č.47Toto posezónní sdělení není Milanovo, ale moje:

Ve výsledkové listině roku 1986 se Milan opět bohužel neobjevil..

pokračování příště...

Článek byl naposledy upraven: 16.03.2019

Komentáře (0)

K článku nejsou žádné komentáře

Přidejte komentář

  1. Komentář píšete jako host. Zaregistrujte se, nebo se přihlašte k Vašemu účtu.
0 znaků
Opište text z obrázku níže

Nejnovější komentáře

Ještě mi na e-mail: napište prosím svou adresu. Děkuji
Dobrý večer zítra fotky balím a pošlu ...
Dobrý den, pokud máte nějaké fotografie, pošlete nám je naskenované nebo poštou (obratem po...
Irena36 napsal komentář k Cena města Jičína - fotogalerie
Moc pěkný fotky ...