Přihlásit se
x
x
Registrovat
x

Bohumil Staša - 4. kapitola

Bohumil STAŠA - legenda československé silnice: „K mistrovství světa jenom tolik, je to absolutní vrchol, nikde jinde se rychleji nejede. Byla to moje touha a taky jsem se pěkně načekal. V roce 1964 jsem si myslel, že mi svět leží u nohou. Cha, cha. Bylo to úplně jinak. Takhle to fungovalo venku, ale ne u nás."

 

4. kapitola

nahlédnutí do mistrovství světa: 1965 - 1968

Mistrovství světa - dvě slova, která zvednou adrenalin v krvi všem milovníkům motocyklové silnice - královny motocyklového sportu. Od roku 1949 byly tisíce povolaných, kteří se zúčastnili některé Grand Prix, ale jen stovky vítězů jednotlivých závodů. A pár desítek vyvolených, kteří vystoupili na stupeň nejvyšší - dokázali získat titul mistra světa. Mistrovství světa - to je vrchol snažení všech zúčastněných - jezdců, továren, okruhů. Jen nejlepší z nejlepších zde mají šanci. O nich se mluví a píše, ostatní zůstávají jen v archivech velkých nadšenců. Normální smrtelník o nich nic neví, zajímají ho jen nejlepší.

Českoslovenští jezdci na domácích motocyklech se dokázali prosadit. Jména Šťastný, Havel, Malina, Bartoš, Parus, Srna, Boček, Havrda, Baláž a další se dokázali zapsat významně do konečných tabulek MS.

Dokázal to i Bohumil Staša. Se strojem ČZ dvakrát v MS skončil v Top Ten, tedy v prvé desítce. Bylo to dvakrát 8.místo v letech 1968 a 1969, vždy ve třídě do 350 ccm. Hlavně v roce 1968 mohlo být konečné umístění ještě lepší. Zde ovšem úřadovala smůla. Vlastně se to ani nedá nazvat smůlou, spíše schválností tehdejších mocenských orgánů. Bohouš nikdy neměl možnost zúčastnit se všech závodů, motocykly zaostávaly za světovou špičkou, přesto dojížděl mezi nejlepšími. Mohl určitě dokázat více, ale doba se změnit nedala, zvláště když si soudruzi usmysleli, že do komunismu se pojede autem a na motocykly nezbývalo. Dalším paradoxem bylo to, že Bohouš, ač tovární jezdec od konce roku 1964 byl vyslán na svůj první závod MS mimo republiku až v roce 1967. A když ukončila ČZ činnost, byl prakticky v MS vyřízen. Se soukromou Yamahou neměl šanci a tovární Jawa nestačila. V sedmdesátých letech se Bohouš mohl prakticky zúčastnit jen GP v Brně. Tedy v době, kdy mohl být jezdecky na vrcholku kariéry (a také byl), mohl jen paběrkovat.

Bohumil Staša: „K mistrovství světa jenom tolik, je to absolutní vrchol, nikde jinde se rychleji nejede. Byla to moje touha a taky jsem se pěkně načekal. Při své mladické naivitě jsem si v roce 1964 myslel, že mi svět leží u nohou. Cha, cha. Bylo to úplně jinak. Takhle to fungovalo venku, ale ne u nás. Tady jsem zařezával ve fabrice, jezdil republiku, sem tam něco mezinárodního. Svět jezdili  jiní. A já stále slyšel, seš mladej, ty se ještě najezdíš.  Až později mi došlo, že to byly nejlepší léta pro naši silnici, ty šedesátý. Já jsem bohužel chytil až závěr, pak už to nebylo ono. Fabrika je fabrika.

Bohumil Staša: k mistrovství světa jsem se dostal v roce 1965 při naší GP v Brně. A to byla moje klika, že nám to přiklepli. Jinak bych se závodů MS dočkal až za tři roky. V šedesátým pátým jsem pochopil, že svět je vrchol a že u toho musím bejt. Sice jsem nedojel, ale škola to byla parádní. V roce 1966 jsem jel zase jen Brno, ale s dvouválcem. Franta Bočků jej odmítl jet, jel jen vyšší kubatury. Poprvé jsem se zapsal do výsledků MS - 10. místo. Teď by to bylo na body a obrovskej jásot. Tehdá normální umístění. Jak se říká, nic moc, ale já byl spokojenej. Pěkně jsem si zazávodil, dvouválec byl podstatně lepš než jednolampovka. Dojel jsem těsně za Scheimannem a porazil jsem Rentzsche, Molloye. To potěšilo. Z našich jsem byl nejlepší, ale to byla povinnost. Na Japonce, tedy na motorky, jsme se mohli podívat akorát na startu. Jeli je tehdá Taveri, Ivy, Read, Perris - no, samá esa. Ani emzety nebyly špatný. 10. místo - na víc v téhle konkurenci nebylo, Franta měl pravdu."

Staša před startemStastný, Havel - JawaBill Ivy, Phil Read, Luigi Taveri, Yoshimi Katayama, Hugh Anderson MS 125. GP NDR# Phil Read v Brně 1966 - průjezd KohoutovicemiB. Staša: a já stále slyšel - seš ještě mladej...

 Bohumil Staša: v roce 1967 jsem už měl dva tituly mistra republiky a útočil jsem na další. To snad pomohlo, že páni nahoře mne nominovali na závody MS ven. Jako státní reprezentant jsem již byl veden od roku 1965. Paradox, co? Ale konečně jsem se dočkal. Měl jsem jet Assen, Sachsenring  a Brno. Byly to sice jen tři závody, ale konečně. Do Assenu jsem se moc těšil. Jel jsem zde 125 a 350. Nádhernej okruh, ale placatej, těžko hledáš orientační body. Ale povrch, poprvé jsem jel na takovým asfaltu. Drželo to i na mokru. Na vodě jsem byl jen o málo pomalejší, než na suchu. Výsledky byly úměrné prvnímu výjezdu, ale 11. místo ve 125 bylo pro mne potěšující, a hlavně 11. místo ve 350 ccm. Během závodu začalo pršet, a já, jak jsem byl zvyklej z našich hladkých povrchů, to zaklap. A kolem mě se přehnali skoro všichni. Asfalt držel i za mokra, tak jsem za to taky začal tahat, mokro nemokro. V posledním kole jsem ještě vopucoval Gustu Havlů".

Bohumil Staša: Druhej závod v NDR, to byla tragédie. Rok 1967 byl celej divnej. Šťastný a Havel neměli na čem jezdit, Jawa prodala čtyřtakty a že pojede čtyřválce. Výbuch na N-tou! Gustovi jsme půjčili 350 a Šťastný si většinou půjčoval motorku od Chalupníka. Na Sachsenringu jsme byli pro ostudu. Já měl taky po radosti - v tréninku neopravitelná porucha motoru, a bylo po závodech.

 Ale za týden bylo vše jinak. V Brně jsem byl jako sluníčko. První bod do MS! Ve třídě 350 ccm - 6. místo. To přetlumilo i to, že mne porazil Gusta Havel, kterého jsem celou sezónu pravidelně porážel. Gusta dojel čtvrtý. Mrzelo mě hlavně kolo, co jsem dostal. Dostal ho však i Šťastný, dojel za mnou, i Milani a Hartle. Hailwood je opravdu hvězda, zvláště když vzpomenu ještě na Assen. Když jsem měl svoje vystoupení za sebou, díval jsem se v klidu na kubaturu 500 ccm. Tady lidi utíkali od trati, když projížděl Mike. Motoru Hondy nestačil podvozek. Hailwood kroutící se stroj zvládal mistrovsky, opravdový ďábel. Lítal od krajnice ke krajnici, točil řidítkama sem a tam, a jel.“

Sachsenring mapGustav Havel - Jawa, Brno 1966M. Hailwood, Honda 500 RC 181, Brno 1966

V roce 1967 se Bohumil Staša poprvé zapsal do světových tabulek. Brněnský bod znamenal 17. místo v konečné klasifikaci MS 350 ccm a slibné vykročení k první desítce. Poslední den roku přichází velmi smutná zpráva - Gustav Havel zemřel na následky dopravní nehody. Velká ztráta pro československý silniční sport. Bohumil Staša se prakticky stává čs. Jedničkou pro závody MS v roce 1968. Vždyť Jawa má obrovské problémy a Františku Šťastnému přibývají léta.

 Bohumil Staša: „V roce 1968 jsem se konečně dočkal. Jsem nominován jako č.1 pro mistrovství světa. Karel Bojer má být druhým jezdcem. Ale hned na začátku sezóny je vše při starém. Byli jsme přihlášeni na dva podniky v Itálii, ale pochopitelně se nikam nejede. Prý se závod v Riccione odkládá a v Modeně nás jako ČSSR nechtějí. To bylo zajímavý, vždyť právě kvetlo Pražské jaro. Myslím si ale, že důvody byly jinde. Jawský čtyřválec stále trucoval. To byl určitě ten pravý důvod. Měli bysme něco vymyslet, takhle to dál nejde. 14. dubna jsem se ovšem dočkal, prakticky týden před GP NSR jsme dorazili na Nürburgring. Závody se tentokrát jely na kratší verzi okruhu - Jižní smyčce. Ale kdo by odolal - projel jsem i Severní smyčku. Okruh, až mi hlava přecházela, ale paráda. Měl vše, co má skutečný okruh GP mít. Už tehdá fungoval sponzoring. Neckermanni nám zaplatili dráhu na jeden den. Jsem velmi rád, konečně se můžu trochu rozjet. Došlo zde ale k pěkné komedii. Dieter Braun, smluvní jezdec Neckermannů, chtěl mermomocí půjčit naši třistapadesátku. Pochopitelně jsme mu ji nesměli, ale prakticky ani nechtěli půjčit. Nakonec to dopadlo dobře, nechal si to rozmluvit. Velká škoda taky byla, že jsem nebyl pořádně rozjetý, zimní přestávka je u nás opravdu moc dlouhá. A jet hned závody o body v MS je opravdu velmi těžké. Zápaďáci tyto problémy nemají, je těžké se proti nim prosadit".
 
Bohumil Staša: Výsledek stál přece jenom za to. Už v tréninku to nebylo špatný. Pohyboval jsem se jak ve 350, tak v 500 v první desítce. Postrádal jsem zde tehdy určitě nejlepšího jezdce, Mika Hailwooda. Honda a Suzuki zanechaly činnosti a Mike byl bez práce. Zanechal motocyklů a začal jezdit auta, dostal se v F1 dost vysoko. Ale i když Mike nejel, nebyly body o nic levnější. Ve 350 jsem v závěru po pěkném souboji udělal anglického sympaťáka Hartleho a byl jsem šestý, v půllitrech jsem dojel pátý. Zde to odnesl Gould. Jedna zajímavost: v 19. kole z 26 byl závod přerušen. Jedna část okruhu byla zahalena do mohutného dýmu, hořel les. Hasiči měli co dělat. I když byl závod přerušen, platily výsledky z 19. Kola a byl udělen plný počet bodů. Byl to pěkný úspěch, i když si myslím, kdybych měl nějaké závody, že by to mohlo být lepší. Možná i 3. místo, Shorey byl určitě k udělání…  Je to pryč, kdyby je kdyby."
 

pokračování příště

 
  • Zdroje

    text: Jan Vítovec, úprava: moto-svět.cz,  foto: archiv autora, J. Franek a další

Článek byl naposledy upraven: 17.03.2019

Komentáře (0)

K článku nejsou žádné komentáře

Přidejte komentář

  1. Komentář píšete jako host. Zaregistrujte se, nebo se přihlašte k Vašemu účtu.
0 znaků
Opište text z obrázku níže

Nejnovější komentáře

Ještě mi na e-mail: napište prosím svou adresu. Děkuji
Dobrý večer zítra fotky balím a pošlu ...
Dobrý den, pokud máte nějaké fotografie, pošlete nám je naskenované nebo poštou (obratem po...
Irena36 napsal komentář k Cena města Jičína - fotogalerie
Moc pěkný fotky ...