Přihlásit se
x
x
Registrovat
x

Bohumil Staša - 3. kapitola

Bohumil STAŠA - legenda československé silnice: „Vzpomínám na Brno rád, vždyť to byla jediná možnost ukázat, že ještě existujeme. Cizinci tady nebyli takový hvězdy, jako na dromech. Lesem se jede jinak, totéž mezi barákama. Ale my jsme byli zvyklí. Byla to taky ale naše jediná výhoda.“

 

3.kapitola

Bohumil Staša na Velké ceně Československa 1973 - 1988

V roce 1973 přišel nečekaný výsledek. Velkým překvapením bylo, že Bohouš, který na začátku roku měl jistou jen tovární Jawu, startoval na GP Československa ve třech třídách - 125, 250 a 350.

Bohumil Staša: „Bylo to výborný. 125 - Bischoff mi půjčil jednoválec MZ, ve 25O Jawa a v půllitrech moje Yamaha 35O. Byla zde větší šance, ve 35O bych se do desítky určitě nedostal.  S MZ to bylo pošušňáníčko, jela jako ďas. První řada na startu a to zde byly hvězdy - Nieto, Mortimer, Schurgers, hejno východních němců s MZ. Ale mě to šlo. Perfektní start, bylo to na vítězství, jezdil jsem ve vedoucí skupině, ale potom prsk, prsk - svíčka. Po výměně v depu jsem stihnul jen 11.místo, v posledním kole jsem ještě udělal Hlavatýho. 25O - nic moc, ale půllitry mi to vynahradily. Šestý místo - v to jsem nevěřil. Pro mě velmi pohodový závody. Kdyby mi někdo řekl, že to jsou moje poslední body, moc bych se smál. Ale byly to opravdu moje poslední body jak v Brně, tak i v MS.“

Od roku 1974 do roku 1982 se v Brně Bohoušovi již nic nepovedlo.

Bohumil Staša: „Bodejť jo. S těma chrchlama,  co jsem měl. V těchhle letech snad jen v 74. - 125 Ravo, to byla dobrá mašinka, ale bohužel - buch hned v prvním kole. Potom 1977 šoupátková Jawa. Vůbec nám to nešlo. Problémy od tréninku až po závod. Baláž na tom byl stejně, akorát že dojel ve druhý desítce. Mysleli jsme, že se dostaneme podstatně výš. Psal se rok 1977, to jsme si opravdu mohli myslet, co jsme chtěli, ale bylo to … platný. Prakticky jsme se v Brně svezli jen proto, abysme se dostali do depa. Vždyť to byla jediná příležitost dostat se ke světové špičce. A něco tady sehnat na ty naše babičky.“

V roce 1982 celá motoristická veřejnost posmutněla. GP Československa byla vyškrtnuta ze seriálu MS. Svět se od roku 1983 jede pouze na motodromech. Tedy pompézní akce s pokládáním základního kamene k automotodromu byla na nic. Hazard s dobrým jménem československých motoristů se nevyplatil. Vždyť první verze speciálního okruhu v Brně se objevily v tisku již v roce 1970.

za Farinovou zatáčkou - B. Staša s Yamahou v čele skupiny jezdců MS 1973-na jednoválci MZ 125B.Staša - ARRO-ČZ 500Staša: šoupátková Jawa 250, mechanik L. Štajner, Brno Brno 1984, Simon Buckmaster před Dekánkem u lomu. Dekanek v posledním kole se Stašou rozeberou svoje Suzuki

 Brno dostalo závody mistrovství Evropy, celý program. Tedy i třídu do 500 ccm. A zde se opět Bohumil chytil své šance. Pro brněnskou GP má zapůjčenu Suzuki 500.

Bohumil Staša: „To bylo dělo! Po letech ježdění na 250 a 350 to byla síla. Vždyť taky měla 135 koní. To bylo dvakrát tolik, než měla tovární Zetka 420. Hned v tréninku, když jsem objel pár kol, jsem věděl – to je ono! Akcelerace, maximálka, brzdy - paráda. Sobotní časy nebyly špatný, vypadalo to, že bych se moh dostat do bodů. Ale start, ten jsem prošvihl. Začínal jsem hluboko v poli. Nakonec z toho bylo 13.místo. Jezdil jsem časy na 2.-3. flek, ale ztráta z prvních kol byla velká. Ověřil jsem si, že s těma mladíkama to ještě půjde, že na to ještě mám. Suzuki - byla to nádhera, nebyla sice nejmladší, ale pohoda. V roce 1984 jsem se tedy moc těšil. Suzuki jsem jel celej rok, dalo se říct, že ji mám v ruce. A Brno bylo optimální pro zkušené jezdce. Mladí kluci jsou vykáznění z domů. Tady na ně mrkne panelák a jsou na brzdách. Máme šanci. Byl to ale odpolední horror. Dekánek jel taky Suzi a byl opravdu dobrej. Chytly v něm saze a hleděl moc vysoko. V tréninku byl lepší. V závodě jsem opět neodjel nejlíp, ale rychle jsem postupoval. V posledním kole jsem udolal Buckmastera a chtěl jsem udělat Dekánka. Ale všechno mělo jinej konec - místo stupňů vítězů sanitka. Dekánek nezvládl nájezd do retardéru před cílovou zatáčkou, rozházel balíky a já do nich vlít. Suzuki mě zazdila do asfaltu. 150 kilo je 150 kilo, nemoh jsem se pár týdnů hejbat. Přitom Deko není žádnej zajíc  a udělá takovou blbinu. Taky chodil jak zpráskanej pes a slova „promiň, Bohuš“ slyším ještě dneska. Ale je to houby platný. V letech 85 a 86 jsem jel tříválec Hondu. Parádní motorka, ale než jsme zvládli alchymii, trvalo to dost dlouho. V Brně jsem měl převod na 302 km/h a Buckmaster se Suzuki mi na rovině ujížděl, no k zbláznění. Pak jsem zvolil měkký gumy a bylo to. Dvě kola to drželo a pak se to začalo smekat - 11. místo. Zase bez bodů. V osmdesátým šestým to byla velká sláva - poslední ročník na staré trati. Dostal jsem číslo 1,  tak jsem se v závodě předved. Praštil jsem s tím v Bosonohách ve třetím kole a bylo po ptákách. Moc slavné loučení to pro mne nebylo.“ V roce 1987 se vrací MS na nový automotodrom. Bohumil se zúčastnil kolaudačního mezinárodního závodu se Suzuki, která jej však celý rok zlobí. Mistrovství světa nejede.

Dekánek po karambolu s Buckmasterem v Kohoutovicích - ME 85tříválcová Honda 500autodrom Brno 1987, 500 ccm, #32 Staša

Bohumil Staša: „V tom kolaudačním závodě jsem jel asi osmej, pak se to rozsypalo, svět nemělo cenu vůbec jet.“ V roce 1988 se ještě naposled přihlásil do 250 ccm. Ale již v seznamovacím tréninku zjistil: finito. Motocykl na svět nemá, za těch pět let svět opět utekl mílovými kroky.

Bohumil Staša:Nemělo to smysl. Ale ještě jsem se chtěl podívat do depa, taky kluk aby něco okoukl. Objel jsem pár kol a dál to nemělo cenu. Vždyť tenhle rok jsem toho moc nenajel, už jsem ani nechtěl.“ V roce 1989 jede Bohumil Staša společně s Peterem Balážem čestné kolo. Uzavřel zde svoji bohatou kariéru, ale u závodů zůstává, protože právě v tomto roce jede mladý Bohumil Staša junior svůj první závod v MS.

Bohumil Staša: „Půjčili jsme si motorky (Pertlíček, Troliga) a objeli kolo. Loučení je vždycky smutný. Tolik let a najednou dost, ale už v tom zase lítá kluk. Jedeme dál!“

1962 - 1988 .. 27 let - každý rok se objevovalo jméno Bohumil Staša v programu závodů na brněnském okruhu. Jel zde ve třídách 125, 250, 350 a 500 ccm. Měl zde skvělé výsledky i nezdary. Může tedy srovnávat. Tři desítky let - to je mnoho generací v tomto nádherném sportu.

Bohumil Staša: „Brno má něco do sebe. Jsem asi jedinej, kdo jel všechny brněnský tratě (ještě pamatuju  Žebětín) až po novej motodrom. Nejraději jsem měl Farinky a nesnášel jsem ten sjezd od Myslivny k cílové zatáčce. To mělo bejt do kopce. Dráha byla hrbatá, kluzká, za deště opravdu životu nebezpečná. Ale mělo to svoje kouzlo, svoji tvář. To dromy postrádají. Ten brněnský má jednu nevýhodu, všechny zatáčky jsou skoro stejný. Sice z kopce nebo do kopce, ale jako když vezmeš korunu a obkreslíš ji. To je škoda. Celkově je ovšem drom moc pěkný. Pravda taky je, že mi v roce 1962 bylo 18 a v roce 1984 čtyřicet. Ten pohled je určitě jinej. V mládí - chuť riskovat, něco dělat, naopak v pozdějším věku hlavně dojet, nerozbít si hubu, už kvůli dětem. Je to těžký.

Vzpomínám na Brno rád, vždyť to byla jediná možnost ukázat, že ještě existujeme. Cizinci tady nebyli takový hvězdy, jako na dromech. Zato my jsme za to brali. Lesem se jede jinak, totéž mezi barákama. Ale my jsme byli zvyklí. Byla to taky ale naše jediná výhoda.“

pokračování příště

  • Zdroje

    text: Jan Vítovec, úprava: moto-svět.cz,  foto: archiv autora, J. Franek a další

Článek byl naposledy upraven: 17.03.2019

Komentáře (0)

K článku nejsou žádné komentáře

Přidejte komentář

  1. Komentář píšete jako host. Zaregistrujte se, nebo se přihlašte k Vašemu účtu.
0 znaků
Opište text z obrázku níže

Nejnovější komentáře

BendaK napsal komentář k Most - fotogalerie tříd 1000 ccm
Parádní fotky Jinak je vidět, že spousta lidí má slušnou techniku a zázemí, viz. i třeba ...
Katka napsal komentář k Košice
Dnes 28.08.2019 si pripomíname 50 rokov od nešťastnej udalosti. Hľadáme v novinách nejaký čl...
Ještě mi na e-mail: napište prosím svou adresu. Děkuji
Dobrý večer zítra fotky balím a pošlu ...