Klady a zápory Velké ceny v Brně..

Od doby „kovidových Grand Prix“ jsem v Brně nebyl. Až letos, po šedesáti čtyřech letech od mé první návštěvy na Grand Prix, která tehdy nesla název "Závod družby národů" a psal se rok 1961...

Jezdil jsem do Brna na motocyklové Grand Prix, na závody mistrovství světa GP i WSBK, na Memoriál Františka Šťastného i Jaroslava Huleše, na Mistrovství Evropy cestovních automobilů, na mistrovství světa automobilů WTCC, byl jsem i na závodě DTM v Brně. Počítám se tedy mezi pamětníky, kteří viděli jezdit plnou palbu Františka Šťastného, začátky Niki Laudy na Formuli 3 McNamara, božského Giacoma Agostiniho, Barry Sheena, Jima Redmana, tatíka legendárního Valentina Graziana Rossiho, Hailwooda, Ceccota, Saarinena, Pasoliniho a řady dalších hvězd motocyklové a automobilové scény světa. Můžu si tedy po takovéto minulosti napsat, jak se mi to líbilo nebo nelíbilo.

Řeknu rovnou, že se mi to líbilo, a to až moc. Když před několika lety Brno v Grand Prix skončilo, byla to pro mě těžká rána. Něco, co jsem od deseti let (to byl onen rok 1961) považoval za naprosto pevný bod v mém životě, tj. Severní pól, Jižní pól a Brno, nebo spíš napřed Brno a pak oba póly, zmizelo. Najednou nebylo. A nebyla za tím příroda ani přírodní zákony, ale lidé. A to mě mrzelo ze všeho nejvíc. Ač nejsem pivař, občas si pivo po jídle dám a od té doby jsem začal pít jenom Starobrno, na památku Grand Prix. Je to vynikající pivo a lidé, kteří nad ním ohrnují nos ho ve své většině jistě nikdy nepili. A patří odjakživa k Velké ceně.

Že je Velká cena v Brně opravdu velká a že jde o největší jednorázovou sportovní událost, kterou je možné u nás zažít, je celkem nabíledni. Pamatuji se na rok 1976, kdy ve mně bouchly saze zrovna na zahájení výstavy Země Živitelka, utekl jsem odtud na vlak a v noci už jsem šlapal skrz Kohoutovice do Farinek. A tedy hlasatel při závodech hlásil, že kolem závodní dráhy je 350 000 diváků! Nevím, kdo byl ten hlasatel a zda si to třeba nevymyslel, ale zřejmě asi ne a je to opravdu síla.

Při GP je všude hodně lidí, kteří do sebe šťouchají, strkají, šlapou si na nohy, ale to už patří k tomu, že je jich tam hodně. To se zvládne omluvným úsměvem, gestem, nebo slovem. Co bylo horší, bylo to, že v sobotu kikslo parkování. Louka za VIP parkovištěm, kde parkovalo obvykle největší množství aut návštěvníků mířících do přední části okruhu ana tribuny C, F, G a dolní D byla předchozími dešti podmáčená a pořadatelé se oprávněně obávali, že množství aut změní parkovací plochy v bahniště. Rychle bylo parkování přesunuto do Ostrovačic a na dálniční přivaděč z Rosic. Toto si prosím domýšlím podle informace policistů, kteří v těchto místech skládali auta do parkovacích pruhů. Říkali, že také neví nic, než že jim řekli, aby tu všechna auta zaparkovali, nahoře že to nejde.Inu znal jsem to tam dobře. Tam jsem parkoval už v roce 1987, při první GP na tomto okruhu. Zřejmě narychlo byla zřízena linka kyvadlové dopravy „X“. To bylo všechno v pořádku a pořadatelé za toto nemohli. Tyto informace jsme ale dopředu neměli, nebo nezachytili, takže jsem je dával dohromady postupně během víkendu, a to že byla operativně zavedena linka X jsem si vymyslel, trochu také z toho označení X. Kyvadlová doprava měla víc linek a pokud jsem to pozoroval, fungovala naprosto v pohodě. Musíme se uvědomit, že kyvadlová doprava je zavedena především proto, aby divák, který se v ní veze, byl na tom líp, než ten, který zvolí cestu pěšky. A zde se to zadrhlo. Autobus linky X, sotva vyjel, byl sevřen do kolony vozidel, která nejela, ale pouze se posouvala. V něm bylo dost lidí, a i když řidiči zjevně dbali na to, aby nebylo přecpáno, bylo vedro, které nešlo vyvětrat, v autobuse dusno k padnutí a v tom desítky funících a potících se lidí, kteří ztráceli náladu, někteří rychle, někteří zvolna. Na Sachsenringu, kupříkladu, to řeší tak, že před autobus se zařadí dva policisté na motocyklech a dělají mu koridor. Já samo sebou nevím, zda to tam je u všech kyvadlových linek, nebo jenom u těch nejvytíženějších. Nebyl jsem tam, pouze jsem to slyšel. Jako opatření je to dobré, ale Policie jistě zažívala jednu z největších zátěží sezony a zda by zvládla ještě nasadit motorkáře k autobusům, to se mi popravdě jeví jako nereálné. Přesto autobusy dojely, dopopojížděly, všichni to přežili a i když občas zavyla sanitka, nebylo to nic přes normu.

Ale abych shrnul parkování. V neděli už byla louka za VIP parkovištěm u startu a cíle otevřená, řazení do parkovacích pruhů řídili pořadatelé perfektně. Na autodrom se dalo dojít v pohodě, někdo to měl trochu dál, někdo blíž, ale celkově bych dojezd aut na záchytné parkoviště hodnotil jako velmi dobrý. Jak to vypadá na zahraničních dromech nevím, ale iluze si nedělám. Z kusých informací, které mám, je to tam z tohoto pohledu vesměs horší než v Brně. Poplatek za parkování uvádět nebudu a nehodlám komentovat. Když jedete na Grand Prix, musíte počítat s tím, že se stáváte objektem výdělku. Jen si vezměte, co vás stojí plná nádrž! A u pumpy taky nekvákáte, že je to drahý. Tak vysolte prašule a nepřemejšlejte. Ceny ve stáncích s reklamními předměty jsou takové jaké jsou, nikdo vás nenutí něco si nakoupit. Co se mi nelíbilo, byl program. Časopis průměrné kvality a podprůměrného obsahu za čtyři stovky je hodně. A to bez ohledu na okolnosti. V trafice bych za něj stovku nedal a koupil bych si raději socialistickou detektivku. Navíc byl zřejmě tištěn s velkým předstihem, když v něm nebyl uveden ani závod Northern Talent Cupu se startovní listinou. Nebo ti kluci nestojí ani za to, věnovat jim stránku v programu? To je první fuj. U závodu takového formátu bych si představoval, že u vchodu dostanu zadarmo dvojlist, třeba formátu A5, ve kterém bude vytištěna prostá startovní listina bez jakýchkoli příkras, abych vůbec věděl, na co se vlastně dívám. A kdo by chtěl k tomu za čtyři stovky pár barevnejch papírů, prosím zde si kupte. Když si jich vezmete deset, dáme vám množstevní slevu.

Ale je tu ještě jedna okolnost, kterou bych uvedl jako polehčující k tomu programu. Doby, kdy jste dostali sešitek za jednu až pět korun s čísly závodníků a s tabulkou na zapisování průjezdů, jsou dávno pryč. Špičkový pořadatel přidal tužku. Startovní čísla nelze přečíst, leda dalekohledem, a ještě v místech, kdy se vám závodník na chvilku v okuláru ustálí. Navíc kreace některých startovních čísel jsou taková, že je nepřečtete pomalu ani zblízka. Zapisování se dodnes děje zřejmě už jenom na ploché dráze, je to hezké a je ho škoda, patří to ke kultuře národa i motoristického sportu. Na Grand Prix to už objektivně nejde. Několikrát kolem vás ohromnou rychlostí přehučí chuchvalec motorek, zvedne se vítr, zachytíte nanejvýš opozdilce, který vás v podstatě nezajímá. Jste odkázáni na velkoplošné obrazovky a na hlasatele. A když se nepovede hlasatel, tak nebýt obrazovek, nevíte ani proč jste tam.Současný vývoj směřuje k tomu, že jednoduché tištěné slovo je vytlačováno z veřejné komunikace někam na okraj dění s tím, že „všechno je stejně na internetu“. Ale pozor přátelé. Všechno na internetu není a nikdy tam všechno nebude. Kupte si občas noviny a zopakujte si písmenka. Hodí se vám to. Třeba jste na závodech a musí se vám. Vyběhnete k tojtojkám a tam je cedulka „WC mimo provoz“. Nu přečtete si to a musíte s nákladem o pár kroků dál. Nikdo na vás stejně koukat nebude, všichni koukají na závody. Najdete to na internetu?

No nic. Pojďme dál. Co bych rád vyzdvihl, a doufám, že nejsem sám, bylo perfektní chování pořadatelů, ať už u vchodu do areálu nebo na tribunách. U vchodu pořadatelé prohlíželi bágly, ale bylo to důkladné ale slušné, rychlé a ti lidé tam neztráceli dobrou náladu. Na tribuně, když pořadatelé viděli, že už hůř chodím a sháním program, jeden z nich mi pro něj došel! Mluvím o tribuně T5, ti lidé zaslouží pochvalu. Sice mě předem upozornili, že je drahej, ale co. Víte co stojí plná nádrž? Měl jsem tam opravdu dobrý pocit. Jako když přijdete někam, kde to dobře znáte a jste tam vítáni. Takže těmto hochům velké plus. Nemají to tam lehké a zvládli to se ctí.

Pojďme k nedělním závodům. Na úvod onen trochu anonymní Northern Talent Cup, který si naštěstí lze bez problémů zopakovat na YouTube, a Warm Up MotoGP a pak už rovnou závody jednotlivých tříd Grand Prix. Jak už bylo řečeno, závody Grand Prix už dnes v podstatě nelze sledovat postaru, tedy tím že si pořadí zapisujeme do tabulky v programu. Jednak proto, že tam už ty tabulky nejsou, jednak proto, že nepřečteme (až na výjimky) startovní čísla. Něco možná dalekohledem, ale jednoduché to při současných rychlostech rozhodně není. Drtivá většina diváků spoléhá na velkoplošné obrazovky a na hlasatele.

Když se nepovede hlasatel, že to katastrofa. Hlasatel M.S. v Brně je, co se dotýče odbornosti na výši. Znalosti má, přehled jakbysmet. Známe jej z televize, kde komentuje (pokud já vím) především, automobilové závody. Možná i další sporty, ale to nevím. Poslouchat jeho komentář v Brně bylo bohužel dost úděsné. Především zapomínal, že nemluví do televize a že všichni diváci nevidí to, co on. Např. „No no no nooóúúó, oouuto néééé, dámy a pánové podívejte se na tooooo!! To snad není možné! A ještě jednou! Ooouuuouououuuuúúú!“

„Hmmmm, ááálealealepééékopekopekopekopekopeko, tomu to dnes nejde, jsou to nervy nervy tempo tempo, dámy a pánové to je peklo v pekle!“

Co tím vlastně komentuje, pokud právě nesledujete velkoplošnou obrazovku a nebo na ni nemáte výhled, je otázkou. Také jeho repertoár různých citoslovcí nebyl zrovna linguistickým pohlazením. Chvílemi jsem měl vtíravý dojem, že neví, co by povídal. Jeho neustálé opakování že my diváci jsme naprosto úžasní, že jsme přišli a naplnili všechny záhyby brněnského okruhu bylo postupem času spíše trapné než pochvalné. Opakující se průpovídky jako „přátelé, to je peklo v pekle“ nebo „nervy nervy tempo tempo“nebo všelijaká, řekněme civilní odbočení, která se místy měnila v nesouvislý slovní salát, se nedala poslouchat. Mluvil jsem s více lidmi, i povolanými, kteří tam byli a shodli jsme se, že nás pocitů trapnosti z českého „komentáře“ zbavil vždy na chvíli německý komentátor Timo. Mně osobně nevadí, když komentátor občas vytvoří nějaký směšný žvejk, to se v podstatě nutně stane každému, ale vadilo mi silně, že si lidé v ochozech z tohoto komentátora dělali vyloženě srandu. Přitom lze motocyklové závody za pomoci monitoru komentovat velmi jednoduše a k věci. Oznámit průjezdy do dalšího kola, pořadí, odstupy jezdců, může se i odmlčet a komentovat pořadí v jiném úseku, nebo v dalším kole. Doslova špičku v tomto oboru tvoří dvojice Abrahám – Svoboda, jejichž komentář je odborný, přesný a ten, kdo ho poslouchá, je informován o všem důležitém. Karel Abrahám bezesporu rozumí tomu, o čem povídá, a pan Svoboda si doslova narval do hlavy celou historii motocyklového sportu. Ale to jsem odbočil.

Ještě jedno mi na komentátorovi vadilo. Při závodě se dějí všelijaké věci a jsou tam i pády. Místo slov jako pád, podklouznutí, havárie, kreš, upadl, ustlal si, ocitl se na zemi, spadl, havaroval, vyjel z dráhy apod., znělo jediné slovo „bouračka“. Jednak se mně osobně toto slovo ve spojitosti s motocyklovými závody nelíbí, protože patří spíše do oboru stavebnictví, ale ještě víc mi vadily neprofesionální výkřiky jako např.: „Jóóó bouračka!!! Pusť to znova, dejtotam ještě jednou!!! Ukaž nám to znova ukaž nám to!!!.“

Shrnuto, podtrženo. Poslouchal jsem (a bylo nás zřejmě hodně) německý komentář a byl jsem rád, že tam ten Timo je a doslova jsem se bál, co náš komentátor zase vytvoří. Vrcholem bylo, když na tribuně lidé vstávali a křičeli do boxů, aby tam nastartovali a zahřáli motocykly, aby hlasatel v tom hluku zanikl. Český komentář nestál za nic a bohužel to nebylo tím, že by komentátor neměl potřebné znalosti. Komentář to byl, ale pro důstojný návrat Grand Prix do České republiky to byl otřes.

Poslední odstavec věnuji tomu, co si člověk při pohledu na závody neuvědomí. A pojďme rovnou na třídu MotoGP. Co mi vadí na této tak dokonalé a technicky stoprocentní třídě? Nu, něco ano. Mrkněte do startovní listiny. Jednadvacet jezdců, z toho deset ze Španělska. A jejich drtivá převaha vůči ostatnímu světu, kterou pravda představují letos především bratři Marquezovi, nicméně nebudou-li oni, je tu dost dalších (Acosta, R. a A. Fernandezové, Martin, Espargaro, Aldeguer, Rins, Mir). A za nimi nezanedbatelná skupina Italů. Ta tam byla ostatně vždy, ale drtivá převaha Španělů mi vadí, neboť touto svou převahou zcela přirozeně směřují Grand Prix tam, kam Španělsko potřebuje. A to je nezdravé. Navíc je tu Juniorská Grand Prix tvořící předstupeň pro účast v Grand Prix a nebudeme si něco namlouvat, je také v područí Španělů, i když je open. Světové finále MiniGP totéž. Sečteno a podtrženo. Rozhodně mě nebaví koukat na to, jak Španělé drtí svět. Ani jeden Američan, ani jeden Angličan, ani jeden Němec, ani jeden Švýcar, ani jeden jezdec bývalého lido-demo bloku, ani jeden jezdec z Jižní Ameriky a Japonci se krčí na chvostu pole! (Mluvím o třídě MotoGP) Jestliže se vám toto líbí, klobouk dolů před vaší plasticitou.

Svého času, když ještě mohli Rusové závodit na ploché dráze na ledě, byl omezen jejich počet ve světovém finále na pět. Bez tohoto omezení by se závodníci ostatního světa mezi světové finalisty vůbec nedostali. Jenom ve středisku v Ufě bylo registrováno přes čtyřicet ledařů, z nichž jen tři mohli do celonárodního finále. A jen finálový závod tohoto střediska by v podstatě zlikvidoval ledařský zbytek světa. A vezmeme-li další obrovitá střediska tako Šadrinsk nebo Togliatti, mohli se jít evropštíledaři klouzat. Nechci tím říci, že je to recept na motocyklové Grand Prix. Nicméně nějaká regulace by neškodila a budoucnost ukáže, že je nutná.

Je to všechno. Je toho dost. Můžete mi nadávat, spílat, posílat někam, ale je to můj pohled. Viděl jsem za život kolem jednoho tisíce všech možných závodů, čímž nemyslím v televizi, ale naživo, na tzv. hliněném zadku přímo u závodní dráhy. Taky jsem komentoval, závody pořádal a dělal taky ředitele, tajemníka závodu, často i pořadatelského smetáka. Mám co srovnávat, i když nejsem agent s povolením srovnávat..
Věnceslav Černý