FIM EWC Most 2021 - Fotogalerie a reportáž

Strana 1 z 2

Světový šestihodinový vytrvalostní závod motocyklů v Mostě byl pro české zástupce velmi úspěšný a strhující. Po dramatickém souboji vyhrál tým BMW Motorrad World Endurance Team. Jeho jezdci Markusi Reiterbergerovi se jen velmi těsně podařilo projet cílem jako první před pronásledovatelem Marvinem Fritzem z týmu YART Yamaha, za který jel i náš jezdec Karel Hanika. Na třetím místě skončil tým Yoshimura SERT Motul, který se stal i vítězem celého šampionátu EWC 2021.

O další český úspěch se postaral náš tým TME Racing (#69) s Filipem Salačem, Oliverem Königem a Dominikem Jůdou, když se jim podařilo vybojovat krásné druhé místo v kategorii Superstocků. Za nimi se na třetím místě Superstocků umístil tým Energie Endurance (#91) s dalším českým jezdcem Karlem Peškem. Tým Michala Filly Wojcik Racing Team (#777) skončil ve stejné kategorii až na místě 19, jelikož měli po celou dobu závodu problémy s technikou. Slovenský tým MACO Racing, jehož součástí byl i náš jezdec Ondřej Ježek, skončil po dramatických komplikacích až na místě sedmnáctém.

Ranní sobota byla na Autodromu Most velmi chladná a také trochu mlhavá. Jinak ale pak bylo po celý den slunečno. A jak už to u těchto dlouhých závodů bývá, bylo se pořád na co dívat. Všechny týmy se musely vypořádat s různými situacemi, ať již jako jezdci na trati nebo jako mechanici s rychlými výměnami či s opravou techniky v boxu. Bylo jasné, že nudit se určitě nebudeme.

Na startu stál jako první Marvin Fritz z týmu YART Yamaha (#7), kterému se však velmi dlouho nedařilo motorku nastartovat a do prvního kola tak vyrazil až dvacátý. Jinak se mu ale jezdilo skvěle a hodně rychle se vracel dopředu. První výměna v boxu s Karlem Hanikou také nebyla bez komplikací. Motorka opět začala stávkovat, nechtěla nastartovat a ztratili tak další drahocenný čas. Do čela závodu se propracoval tým BMW (#37) a držel se tam prakticky celý závod. Yuki Takahashimu z týmu F.C.C. TSR Honda Racing Team (#5) po výměně pneumatik v boxu na ještě nezahřátých pneumatikách ujel zadek a spadl. Bohužel tím ztratili hodně času v boxu při opravách motorky a již neměli šanci bojovat o stupně vítězů. Další pád a opravy v boxu postihl i tým MOTO AIN (#96). MACO Racing (#14) také řešil techniku, když jejich motorka měla závadu na olejovém filtru. Naopak obrovské štěstí měl Xavier Simeon z týmu Yoshimura SERT Motul (#1), když při nájezdu do první šikany odvrátil pád tak, že se rukou odrazil od závodní dráhy, bylo to neuvěřitelné.

Dalším týmem, který řešil velké problémy byl VRD IGOL Expériences (#333). Jeho jezdci Florianu Marinovi odešel motor, na trati se objevil obrovský dým a bylo jasné, že to už opravit nepůjde. Na konci rovinky z jeho motorky vytekl olej. Na to doplatil hlavně Anthony West, který na oleji spadl a tým MACO Racing měl v boxu opět co na práci. Na trať poté musel vyjet safety car a závod tak zpomalil. Později i když se jim podařilo dostat motorku na trať a Ondřej Ježek vyjel, začalo se z motorky opět kouřit. Safety car vyjel podruhé a Ježek musel motorku ani ne po jednom kole odstavit a dotlačit do boxu.

Tým VRD IGOL Expériences se postaral ještě o jednu zajímavou perličku. I když už motor nešlo opravit, dali motorku jinak dohromady a vyslali jezdce, aby jí tlačil z boxu ven na trať do první zatáčky, kde jej traťoví komisaři vykázali mimo trať. Ten však i nadále uvnitř okruhu pokračoval v tlačení motorky po obslužné komunikaci až do nejvzdálenější zatáčky a následně kolem celého okruhu zpět před cílovou čáru, kde zastavil na vjezdu do boxů a čekal ještě hodně dlouho na konec závodu. Chtěl jí pak odtlačit do cíle a splnit tak limit pro to, aby byl tým klasifikován. Bohužel to se jim nakonec nepodařilo, když limit pro minimální počet ujetých kol jen o něco málo nenaplnili. Šlo jim o celkové druhé místo v šampionátu, o které nakonec bohužel přišli, když skončili až na celkovém čtvrtém místě.

A jak dopadla stíhací jízda týmu YART Yamaha? Kluci do toho dali všechno a diváci tak s velmi zatajeným dechem sledovali finiš závodu. Už to vypadalo na poslední kolo. Fritz byl v závěsu za Reiterbergerem, neustále se přibližoval a vypadalo to, že se k němu na záda už nedostane, když se ale v posledních zatáčkách neuvěřitelně přitáhl. Napjatě jsme drželi palce, aby stihli projet ještě do dalšího kola. A podařilo se to jen tak tak v posledních vteřinách a těsně za sebou. V boxech týmů by se dalo napětí krájet. Bohužel pak Fritz v první šikaně malinko ztratil. Začal to dohánět a přitahoval se zpět, v posledních zatáčkách se však už zaútočit nepodařilo, ale cílem projeli prakticky skoro vedle sebe. Bylo to snad nejtěsnější vítězství, když Reiterberger projel cílem s náskokem pouze 0,070 vteřiny. Měli jsme tedy opravdu velké štěstí, že jsme mohli vidět takto napínavé a náročné závody ještě s českými jezdci a k tomu u nás doma. Sledovat skvělou práci mechaniků při neuvěřitelně rychlých výměnách, či v boxu při opravách motorky bylo stejně tak úžasné, jako sledovat fascinující práci jezdců s motorkou na trati. Prostě to byl skvělý a nezapomenutelný zážitek, za který děkujeme Autodromu Most a všem týmům, jezdcům a lidem, kteří měli možnost se jakkoli podílet na konání těchto světových závodů u nás v České republice. Snad to nebylo naposledy:)